Pomáhať núdznym počas leta môžu ľudia jednotlivo, alebo v rámci hromadného dobrého skutku – priamo vo svojich tímoch väčších organizácií či firiem.

V lete máme vždy menej chlapov. Niektorí znova skúsia žiť v nejakej opustenej chatke, garáži či lacnej ubytovni, iní zasa dajú prednosť alkoholu.

Pán Bugár nám začiatkom prázdnin naordinoval leto bez politiky. Vraj je škodlivé, keď vstupuje do každodenného života občanov. Ja však navrhujem: Kúpte si na pláž k Orwellovi, Kunderovi či Váchovi aj slovenské noviny.

Pred rokmi som brigádoval v redakcii jedného skrachovaného denníka. Bol som na kultúre a za celé leto som zarobil asi dvadsať eur a prejedol a prejazdil dvesto. Neprekážalo mi to, bol som plný nadšenia, podporoval som predsa kultúru.

Záhy si budeme připomínat 77 let ode dnů, kdy na nebi nad Velkou Británií a nad kanálem La Manche zuřil boj, jehož výsledek měl ohromný vliv na historii světa.

Když na přelomu let 1967/68 v Československu nazrál čas ke změně, ten někdo, na jehož osudu měla být změna demonstrována, se jmenoval Antonín Novotný.

Uplynulo 75 let od provedení atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Po těch dlouhých letech je to historická událost a on je historická postava, byť stále vyvolávající odpor – a pocity zadostiučinění, ovšem za něco, co se vlastně na země sneslo svrchu a na rozkaz zvnějšku.

„Dny smutku a mraky odlétnou / vysoko k hvězdám, Mléčné dráze / On, vítěz, vztyčen nad Letnou, / na věky bude pomáhati Praze.“ Vítězslavu Nezvalovi proroctví nevyšlo, za pár let po vztyčení se monumentální Stalin zase boural.

Čistý biely tanier. Možno hlboký. A na ňom tri či štyri biele kopce posypané škoricovohnedou posýpkou. Chytíme do ruky nôž a jednu z tých mäkkých oblín rozpolíme. Odhalí sa karmínové srdce – jahoda a pustí pod seba potôčik čerstvej krvi. Máme tu leto.

Když před několika měsíci přeskočily hranici Francie fotografie Emmanuela Macrona a jeho o dvacet čtyři let starší manželky Brigitte a svět se seznamoval s jejich příběhem, mnozí se zatvářili…