Dianie na severe od našich hraníc je napätím demokracie a liberalizmu, ale aj súbojom predstáv, či si pád komunizmu žiadal tvrdšiu revolúciu. O tom, čo sa deje v Poľsku, hovorí konzervatívny sociológ Michał Łuczewski.

V roku 1970 získal film Sladké hry minulého leta režiséra Juraja Herza, scenáristky Alty Vášovej a kamermana Doda Šimončiča hlavnú cenu festivalu v Monte Carlo. Ako to súvisí s dneškom?

Amfiteátre a letné kiná na Slovensku boli po revolúcii považované za produkty minulého režimu, ktoré sa dnes nedajú na nič normálne použiť. Ale dnes je všetko inak. Obľuba amfiteátrov z roka na rok rastie.

Slovenský národ by bez zjednocujúceho spisovného jazyka vznikal veľmi ťažko. Málo doceňujeme, na čo sa v polovici minulého storočia podujali Ľudovít Štúr a jeho spolupracovníci.

Pri jednom stretnutí, na grilovaní rýb a po druhej fľaške dobrého vína u nás na dvore, vznikol nápad zrealizovať „šalený“ festival.

Polská vláda chystá zákon, který má podle jejích odpůrců ztížit práci kritickým médiím.

U našich severních sousedů se v uplynulých dnech seběhla válka kolem justiční reformy, která měla všude za polskými hranicemi – v Evropské unii a evropských médiích, především těch německých, ale koneckonců i u nás – krajně nešťastný průběh.

Byli jsme s rodinou a s přáteli na dovolené v Itálii. Všechny ženy i slečny byly znásilněné od migrantů a pro samé ekonomické uprchlíky jsme si ani nesedli v restauraci a neprodrali jsme se na šikmou věž.

Začiatok augusta 2017 si možno nadlho zapamätáme. Tu sú tri dôvody prečo.

Vo svojom najnovšom fejsbukovom videu k čerpaniu eurofondov premiér Fico opäť vyzýval občanov, aby nahlasovali korupciu príslušným orgánom, a nie džihádu dvoch slovenských denníkov.