Bojuje ako lev. To mu treba uznať. Deň čo deň sa neohrozene púšťa do boja tu za nebohého Milana Lučanského, tu za Moniku Jankovskú. Vlastným telom háji bývalého šéfa špeciálnych prokurátorov, ale aj generála Gašpara a jeho príbuzného Bödöra.

Všechny bohaté a prosperující společnosti, celé kontinenty, státy, kraje nebo aspoň velká města žijí dnes v režimu, který hlásá a respektuje občanské svobody, rovnost a zákonnost a většinou nechává své občany, aby si své politické vedení volili sami. Z důvodů, jež si hned vysvětlíme, se mu říká „kapitalistický“.

Politika má dnes jiný charakter, než měla před padesáti lety. Voliči si své zástupce vybírají jinak. Ze správy věcí veřejných se stal dílem showbusiness, trochu sport a dost také věc osobní identifikace s lídrem.

Prezident Joe Biden se minulý týden poněkud rozčilil, když před kritiky obhajoval své rozhodnutí o stažení amerických vojsk z Afghánistánu. Kdo má v této složité situaci pravdu?

Ej, bolo že to kriku, keď policajt Marián Kučerka, podozrivý z brania úplatkov, spolu s manželkou spísali text, v ktorom tvrdili, že dozorujúci prokurátori na neho vyvíjali nátlak a hrozili mu, že bude „srať krv“. Robert Fico vtedy na tlačovej besede emotívne hovoril o gestapáckych metódach a policajta išiel brániť doslova vlastným telom.

Jazyk vojny je telesný. Tečie z neho krv. Nepozná slová, lebo jeho základnú gramatiku tvoria streľba a výbuchy – bômb a emócií. Jazyk vojny sa vpisuje do kože cez šrapnely a náboje. Jazyk vojny používa definitívny imperatív, ktorý sa nedá vysloviť. Dá sa len vykonať.

Z ulice pred ruským veľvyslanectvom sa ozývalo neodbytné bubnovanie: Slá-va U-kra-ji-ne! Skandovanie sa zarezávalo do mozgu. To skandovanie znelo s raketovým útokom na Charkov, kde po obrovskej explózii ostali z budovy miestnej samosprávy len trosky.

Z pohľadu ekonomických škôd svetová vojna už vypukla.

Minulý víkend, vlastne už predminulý, 5. marca, sa odovzdávali České levy, ceny Českej filmovej a televíznej akadémie. Prestížna udalosť, za normálnych okolností by sa o nej hovorilo podstatne viac, lenže okolnosti normálne nie sú, a tak sa o nej hovorilo menej.

Obrovské množstvo plastového odpadu sa ukladá do životného prostredia a mikroplasty kontaminujú celú planétu, od vrcholu Mount Everestu až po najhlbšie oceány. O ľuďoch už bolo známe, že tieto drobné čiastočky konzumujú prostredníctvom jedla a vody, ako aj vdychovaním, a našli sa aj vo výkaloch detí a dospelých.