Nejako sa nám to celé sype, zišlo na um nejednému z nás, keď sme sa dozvedeli, že český minister obrany Alexandr Vondra je zrejme namočený v polmiliardovej afére. Práve on totiž dosiaľ patril k bojovníkom proti korupcii.

Po půlročním handrkování o platy mladých lékařů a pod výhružkou březnového odchodu, (3 800 z circa 12 000 nemocničních doktorů), nabírá kolize obrátky. V prvním dějství to vypadalo, že buď ustoupí vláda, anebo zkolabují nemocnice.

Parlament ani minulý týždeň nezvolil generálneho prokurátora. Vládna koalícia si zobrala oddychový čas a bude o ňom, a teda aj o svojom ďalšom fungovaní rozhodovať na jar. Je osoba na čele prokurátory skutočne taká dôležitá, že pre ňu treba riskovať pád vlády?

Komunálne voľby nie sú veľmi lákavé. Ani správanie mnohých komunálnych politikov. Ale .týždeň v sobotu voliť pôjde. Skôr z povinnosti, ale to predsa nie je málo. A našli sme aj kandidátov, ktorí stoja za to.

Mám někdy dětinskou radost, když narazím v novinách na něco pozitivního a proto chvalozpěv Luboše Palaty v Lidových novinách „Važme si českých úředníků,“ ač sám upřímně přiznává, že má s byrokracií malé zkušenosti, mě nemohl nepotěšit.

Estetici sa radi nad spor o Svätoplukovu sochu povznášajú, pragmatici sa sťažujú, že treba riešiť dôležitejšie veci, vierozvesti chcú držať hladovku, extrémisti sa uchádzajú o svoju sekundu pochybnej slávy, radikálni demokrati by zase najradšej debatovali, aj keď niet s kým.

Chtěl jsem se vyhnout čtení metodologické příručky ke školní sexuální výchově vydané ministerstvem; vystačit si s citáty z médií a udělat si dostatečný obraz z bouřlivé veřejné polemiky, bál jsem se totiž, že se dozvím něco ještě horšího.

Premostenie a rekonštrukcia. To sú dnes najfrekventovanejšie slová súvisiace so Slovenskou národnou galériou. Chceli sme na vlastné oči vidieť, o čo ide, a tak sme sa do areálu bývalých Vodných kasární pri Dunaji vybrali.


Česká strana sociálnodemokratická mala zjazd a zvolila si svojho predsedu. Kandidáti boli Bohuslav Sobotka a Michal Hašek. Sú rovnako mladí, vyzerajú rovnako, hovoria rovnako, obliekajú sa rovnako, majú rovnaké názory a postoje – čím sa teda od seba odlišovali?

Další konference eurozóny, další odklad eurokrize. A samozřejmě, i další německé nasazení mučících nástrojů na bankrotující státy. Portugalsko, aby se ještě chvíli udrželo bez pomoci Unie, raději předem ohlásilo další omezení státních výdajů (o 5,3 procenta) a několik set tisíc převážně mladých a nezaměstnaných vyšlo do ulic na protest proti diktátu pod heslem z Egypta a Tunisu – „My, zoufalá generace”. Řecko dostane úlevu na úrocích (4, 2 procenta) a prodlouží se mu splátkový kalendář ze tří na 7 let výměnou za to, že prodá státní majetek za padesát miliard eur, přestože finančníci odhadují státní podíly jenom na patnáct. Irsku se neodpustí nic, protože má nízké (podle Sarkozyho neřestné) firemní daně. A nové navýšení záchranného fondu. Samozřejmě, všichni vědí, že to nic neřeší. Všechny tři státy v deflaci bankrotují a jejich dluhy porostou. Úroky za portugalské dluhopisy opět vzrostly. Deflace totiž  zvyšuje reálnou hodnotu místního eura, a tím i starého dluhu. A v takové situaci zvyšovat daně na splácení dluhu je sebevražedné a připomíná medicínu na krizi třicátých let. Jenom bankrot nebo inflace může rychle zlikvidovat státní dluh. Vždyť řecká dluhová spirála dosáhne letos 150 procent HDP a splátky 14 procent státních příjmů. Nezaměstnanost roste (15 procent) a podobně jako v Portugalsku téměř 40 procent mladých lidí je bez práce. A deflační politika bude pokračovat. Až do konečného řešení, kterému se vládci unie snaží za každou cenu vyhnout. Proč asi?