.ekonomickí ignoranti
Jako vždy před kolektivní poradou se německá kancléřka schází s francouzským prezidentem, aby se domluvili na společném postupu – podle vtipálků musí Francouzi skrývat svoji slabost a Němci svoji sílu. Problém však zahnívá v Německu. Konzervativní německé kruhy zuří a už se vidí ve francouzském objetí dluhové unie, ale němečtí dnes už možná někdejší eurooptimisté si zoufají neméně a tvrdí, že právě konzervativci ženou celou Unii do krize celé eurozóny. Wolfgang Munchau z Financial Times viní Merkelovou a Sarkozyho z ekonomické ignorance. Už teď totiž podle Banky pro mezinárodní vyrovnání tvoří dluhy tří nesolventních států plus Španělska téměř dva bilióny eur a z toho naprostá většina se nachází v evropských bankách, a proto nebylo Irsku dovoleno, aby nechalo své banky padnout. Kdyby padly irské, dostala by se eurozóna do kreditní krize. Proto chce Munchau řešit krizi už teď a nečekat na nevyhnutelný a neřízený pád, který bude mnohem horší. Vždyť zlikviduje i půjčky z navýšeného Eurovalu.
Axel Weber, odstupující šéf Bundesbanky, tvrdí, že problém Unie nemá nic společného s fiskální politikou jednotné měny a už vůbec jej nelze řešit měnovou nadvládou: „Žádný mechanismus, jenž by zásadně omezil finanční odpovědnost jednotlivých států ve prospěch kontinentální solidarity, není pro většinu voličů přijatelný a proto jakákoli diskuse o takové Unii je politický nesmysl.” Za všechno může nafouklý sociální stát a nízká produktivita a nikoli euro. V režimu jednotné měny a jednotné úrokové míry se musí umět různé ekonomiky přizpůsobit.
.prestiž eura
Jak vidno, každý má svou pravdu. Filosofická pravda velkého bundesbankéře je politikům k ničemu a jeho přesvědčení, že je dluhová unie nesmysl, znamenal konec jeho kariéry. Nafouklý sociální stát, živobytí na nesplatitelný kredit, armáda přeplacených státních zaměstnanců a korupce státních zakázek, to vše by disciplína bídy a vysoké nezaměstnanosti nakonec zlikvidovala i v režimu nesmyslně drahého eura. Za předpokladu dalších půjček na státní provoz a za předpokladu, že se portugalská nebo řecká společnost politicky nezhroutí. Politický duopol Unie však nemá odvahu řešit bankovní krizi, přestože nedosahuje ještě amerického objemu toxických úvěrů. Ve hře je prestiž eura a podle europolitiků jde o bytí Unie. A euro? Nebyla to snad Evropská centrální banka, která do prudce rostoucích ekonomik pumpovala peníze? A ani vyrovnané rozpočty ani plnění maastrichtských pravidel španělským a irským politikům nepomohly. Jak vidět, centralismus nefunguje.
Autor je vydavateľ a spolupracovník .týždňa.
Jako vždy před kolektivní poradou se německá kancléřka schází s francouzským prezidentem, aby se domluvili na společném postupu – podle vtipálků musí Francouzi skrývat svoji slabost a Němci svoji sílu. Problém však zahnívá v Německu. Konzervativní německé kruhy zuří a už se vidí ve francouzském objetí dluhové unie, ale němečtí dnes už možná někdejší eurooptimisté si zoufají neméně a tvrdí, že právě konzervativci ženou celou Unii do krize celé eurozóny. Wolfgang Munchau z Financial Times viní Merkelovou a Sarkozyho z ekonomické ignorance. Už teď totiž podle Banky pro mezinárodní vyrovnání tvoří dluhy tří nesolventních států plus Španělska téměř dva bilióny eur a z toho naprostá většina se nachází v evropských bankách, a proto nebylo Irsku dovoleno, aby nechalo své banky padnout. Kdyby padly irské, dostala by se eurozóna do kreditní krize. Proto chce Munchau řešit krizi už teď a nečekat na nevyhnutelný a neřízený pád, který bude mnohem horší. Vždyť zlikviduje i půjčky z navýšeného Eurovalu.
Axel Weber, odstupující šéf Bundesbanky, tvrdí, že problém Unie nemá nic společného s fiskální politikou jednotné měny a už vůbec jej nelze řešit měnovou nadvládou: „Žádný mechanismus, jenž by zásadně omezil finanční odpovědnost jednotlivých států ve prospěch kontinentální solidarity, není pro většinu voličů přijatelný a proto jakákoli diskuse o takové Unii je politický nesmysl.” Za všechno může nafouklý sociální stát a nízká produktivita a nikoli euro. V režimu jednotné měny a jednotné úrokové míry se musí umět různé ekonomiky přizpůsobit.
.prestiž eura
Jak vidno, každý má svou pravdu. Filosofická pravda velkého bundesbankéře je politikům k ničemu a jeho přesvědčení, že je dluhová unie nesmysl, znamenal konec jeho kariéry. Nafouklý sociální stát, živobytí na nesplatitelný kredit, armáda přeplacených státních zaměstnanců a korupce státních zakázek, to vše by disciplína bídy a vysoké nezaměstnanosti nakonec zlikvidovala i v režimu nesmyslně drahého eura. Za předpokladu dalších půjček na státní provoz a za předpokladu, že se portugalská nebo řecká společnost politicky nezhroutí. Politický duopol Unie však nemá odvahu řešit bankovní krizi, přestože nedosahuje ještě amerického objemu toxických úvěrů. Ve hře je prestiž eura a podle europolitiků jde o bytí Unie. A euro? Nebyla to snad Evropská centrální banka, která do prudce rostoucích ekonomik pumpovala peníze? A ani vyrovnané rozpočty ani plnění maastrichtských pravidel španělským a irským politikům nepomohly. Jak vidět, centralismus nefunguje.
Autor je vydavateľ a spolupracovník .týždňa.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.