wayne Shorter se proslavil koncem 50. let jako výtečný saxofonista, skladatel a člen skupiny Jazz Messengers Arta Blakeyho. V 60. letech se podílel na druhém velkém kvintetu Milese Davise a byl zakládajícím členem skupiny Weather Report.
Shorterova hudba je sama o sobě bohatá na existenciální otázky a radikální současnost. Díky tomu je celosvětově uznávaná, získala širokou odezvu a četná ocenění. Jejím prostřednictvím komunikoval s okolním světem nekonvenčně a kreativně. Mnohé z jeho zhruba stovky kompozic se staly jazzovými standardy. Ti, kteří Waynea poznali osobně, ho však milovali nejenom jako stvořitele rozsáhlého kreativního mikrokosmu a jazzového hudebníka, ale i pro jeho hloubavou povahu a barvité aforismy.
Shorterův osobní život však provázelo několik tragédií, například smrt jeho druhé dcery nebo tragické úmrtí jeho manželky Any Marie Patrício, rodačky z Cartaxa, při leteckém neštěstí v roce 1996. Wayne na všechny tyto neúspěchy reagoval vytrvalou prací, kreativitou a spiritualitou, která má kořeny v budhismu. Proto je více než hudebníkem objevitelem. Byl komplexní lidskou bytostí, která svou hudbou léčí bolesti našeho bytí.
Wayne Shorter se narodil 25. srpna 1933 v Newarku ve státě New Jersey. V mládí navštěvoval zdejší střední uměleckou školu, ve které v devatenácti letech odmaturoval. Jeho otec ho od útlého věku podporoval v lásce k hudbě, jako teenager hrál na klarinet a později na trubku a saxofon. V těchto letech příležitostně vystupoval s místním jazzovým souborem Nat Phipps Band.
Ve 23 letech vystudoval hudební nauku na New York University a narukoval do americké armády, kde odsloužil dva roky. Během této doby hrál s Horacem Silverem a Maynardem Fergusonem a získal přezdívku Mr. Gone, která se později stala názvem skladby Weather Report.
Mezi jeho rané jazzové vzory patřili Sonny Rollins, John Coltrane a Coleman Hawkins. V roce 1959 se připojil k Jazz Messengers Arta Blakeyho, kde zůstal čtyři roky a přebral funkci hudebního vedoucího skupiny. S Posli jazzu absolvoval turné po USA, Japonsku a Evropě, složil nespočet skladeb, natočil kritikou oceňovaná alba a na národní i mezinárodní úrovni si vydobyl renomé jednoho z nejtalentovanějších mladých saxofonistů své doby.
Na začátku 60. let se Wayne připojil k nové sestavě trumpetisty Milese Davise, která se stala známou jako druhý velký kvintet. Pianista Herbie Hancock o Waynově postavení v kvintetu řekl: „Pro mě byl hlavním skladatelem skupiny Wayne Shorter. Wayne je mistr. Byl jedním z mála lidí, kteří přinesli skladby, které Miles nezměnil.“ Podobně se vyjádřil Miles Davis: „Wayne je výborný skladatel, který píše partitury, ale také party pro všechny muzikanty tak, jak chce, aby zněly. Má v sobě jakousi zvláštní zvídavost, pokud jde o práci s hudebními pravidly. Pokud nefungují, poruší je, ale s patřičným vkusem a hudebním citem. Pochopil, že svoboda v hudbě je schopnost znát pravidla, utvářet si je k vlastní spokojenosti a vkusu.“
Po tvrdých, přímočarých hardbopových rytmech Jazz Messengers, kteří zdůrazňovali muskulaturu tenorsaxofonového zvuku, našel právě s Milesem Davisem svou identitu hudebníka a skladatele, který objevoval nové emocionální a technické dimenze. Wayne zůstal s Milesem až do roku 1970, tedy dlouho po rozpadu kvintetu v roce 1968. S Milesem natočil zásadní alba v historii jazzu, například In A Silent Way, Bitches Brew a Filles de Kilimanjaro. Od roku 1969 Wayne upřednostňoval soprán saxofon (poprvé významněji na albech In A Silent Way a Super Nova) a obvyklý tenor saxofon odsunul na vedlejší kolej.
V době členství v Milesově kvintetu nahrál v letech 1964 – 1970 jedenáct sólových alb pro Blue Note Records. Tyto LP desky obsahovaly téměř výhradně jeho vlastní skladby nahrané v nejrůznějších sestavách, kvartetech a big bandech, na nichž se podílela největší jména tehdejšího jazzu, jako byli Freddie Hubbard, Herbie Hancock, Coy Tyner, Elvin Jones, Lee Morgan a Curtis Fuller. Kromě toho, že Wayne vystupoval pod svým vlastním jménem, často se objevoval na deskách svých přátel, jako byli Herbie Hancock, Tony Williamws, Donald Byrd, McCoy Tyner, Grachan Moncur, Freddie Hubbard a Lee Morgan a další.
Po odchodu od Milese se přidal ke klávesistovi Joe Zawinulovi, basistovi Miroslavu Vitoušovi a bubeníkovi Alphonsu Mouzonovi a založili fusion sestavu Weather Report, se kterou propojili prvky rocku, rhythm'n'blues, bebopu, world music a electronic music. Paralně s tím se coby spoluhráč a uznávaný sólista objevil na albech s Jaco Pastoriusem, Carlosem Santanou, Norah Jones, Johnem Scofieldem, Rolling Stones, Steely Dan, Esperanzou Spalding a mnoha dalšími. V letech 1977 – 2002 se významně podílel na deseti albech Joni Mitchell.
Shorter získal 12 cen Grammy, včetně ceny za nejlepší improvizované jazzové sólo díky spolupráci s Leem Genovesem na skladbě Endangered Species. V roce 2014 mu akademie udělila cenu za celoživotní dílo za jeho „plodný přínos naší kultuře a historii“.
Ak si predplatíte tlačený .týždeň na ďalší rok, pomôžete nám prežiť a robiť to, čo vieme. Vopred ďakujeme.