kenji „Damo“ Suzuki se narodil 16. ledna 1950 v Japonsku. Ještě coby teenager se přesouvá do Evropy a živí se jako pouliční muzikant a zpěvák. V roce 1970 naváže spolupráci s německými CAN, když ho členové kapely slyšeli zpívat na ulici v Mnichově. Ještě ten den s nimi vystoupí. „Kapela mi nedala žádné instrukce,“ řekl Suzuki v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung v roce 2018. „Měl jsem prostě přijít na pódium a improvizovat.“
Skupinu CAN založili v roce 1968 klasicky vzdělaný klavírista a dirigent Irmin Schmidt s flétnistou a skladatelem Davidem Johnsonem. Na kvintet je doplnili kytarista Michael Karoli, baskytarista Holger Czukay a bubeník Jaki Liebezeit. Ve stejnou dobu, kdy na nějakou dobu přiberou černošského zpěváka Malcolma Mooneyho, CAN opouští Johnson. Od začátku nemají jasný tvůrčí program, což jim umožnilo volně těkat mezi psychedelickým rockem, jazzem a avantgardou a využívat prvků elektronické nebo orientální hudby. S chutí se inspirují nejenom Karlheinzem Stockhausenem, Frankem Zappou, Jimi Hendrixem a dalšími. Damo Suzuki rád zmiňoval, možná překvapivě, vliv The Kinks.
Spolupráce CAN se Suzukim byla érou jejich největšího uměleckého rozmachu i solidního komerčního úspěchu. Jeho nespoutaný styl zpěvu byl protipólem složitých harmonických a melodických postupů a hypnotických rytmů kapely. Společně nejprve natočili píseň Don’t Turn The Light On, Leave Me Alone pro LP desku Soundtracks (1970). Poté následuje trojice přelomových a úchvatných alb - Tago Mago (1971), Ege Bamyasi (1972) a Future Days (1973).
Ačkoli Melody Maker o Damovi napsal, že spíše šeptá do mikrofonu, Suzukiho výjimečný nekonvenční zpěv a otevřené písňové texty významně napomohly tvůrčím snahám ostatních členů CAN o nalezení nové německé kulturní identity. Toužili se odchýlit od zavedených norem a překonat hrozivé stíny nacistické éry. Společně s Kraftwerk jsou CAN uznávaní coby významný inspirační zdroj pro mnoho žánrů jako jsou punk, electronic music, hip hop a postpunk.
Jejich zvuk a nahrávky obdivovali mj. členové Joy Division, Jesus & Mary Chain či Public Image Limited. Mark E. Smith, frontman skupiny The Fall a zapřisáhlý obdivovatel CAN jejich vliv přiznal na albu This Nation’s Saving Grace z roku 1985, na kterém zazněla skladba I Am Damo Suzuki. Damův vokální styl ovlivnil také Davida Bowieho, Thoma Yorkea z Radiohead či Davida Byrnea z Talking Heads.
Po odchodu z CAN se Damo na téměř deset let stahuje z hudební branže. Na koncertní pódia se vrací až v roce 1983. Sestaví novátorskou skupinu Damo Suzuki’s Network. Zároveň rozjíždí vlastní hudební vydavatelství. Věčnou touhu po volné umělecké tvorbě, spontánnosti, kolektivnímu muzicírování a seberealizaci nachází v rámci fascinujících jam sessions s místními hudebníky během koncertního putování po celém světě. „Nerad hraji stále stejnou skladbu,“ řekl v roce 2022 listu The Guardian. „Opakování je nudné. Každé vystoupení by mělo být jedinečným zážitkem.“
Suzukiho umělecké ambice přibrzdí rakovina tlustého střeva, kterou mu lékaři diagnostikovali v roce 2014. Damův boj s nemocí a vztah s přítelkyní, později manželkou, Elke Morsbach, zachycuje filmový dokument Energy. Přesto nadále vystupoval, dokud to bylo možné. Oficiální účet zastupující kapelu CAN na sociálních sítích vydal v souvislosti se Suzukiho odchodem na věčnost prohlášení: „... Damova laskavá duše a šibalský úsměv nám budou navždy chybět. Připojí se k Michaelu Karolimu, Jaki Liebezeitovi a Holgeru Czukayovi, aby si spolu fantasticky zajamovali!“
Autor je editor hudobného blogu https://www.cernejpudink.cz/ , kde si môžete prečítať ďalšie zaujímavé články o hudbe.
Ak si predplatíte digitálne predplatné alebo tlačený .týždeň na ďalší rok, pomôžete nám prežiť a robiť to, čo vieme. Vopred ďakujeme.