Minulotýždňový summit v Bruseli rokoval o nových, prísnejších rozpočtových pravidlách. Natíska sa však otázka, či majú vôbec zmysel, keďže členské štáty neboli schopné dodržiavať ani len svoje doterajšie záväzky.

Hovorí sa, že skutočne zomrie ten, na koho si po smrti nik nespomenie. Podľa počtu turistov na londýnskom cintoríne Highgate sa zdá, že tunajší nebožtíci stále niečo znamenajú. Nájdete tu hrobku Karla Marxa, Herberta Spencera aj Alexandra Litvinenka.

Minulý štvrtok podvečer slávnostne odhalili na Vajanského nábreží v Bratislave bronzovú sochu Tomáša Garrigua Masaryka, prezidenta 1. Československej republiky. Je kópiou diela z roku 1924, vyhotovil ju Jaroslav Matějíček z Brna. Finančne na ňu prispelo 115 darcov, vyzbieralo sa viac než 47-tisíc eur.

Václav Havel ve svém světském kázání na pražském Fóru 2000 v dávno odsvěceném pražském Kostele sv. Anny opět s celou svou uměleckou představivostí dštil oheň a síru na náš nedokonalý svět. Shrnuji: město dnes dusí ohavný, chaotický prstenec skladišť, hypermarktů, parkovišť, kanceláří, souborů osamělých vilek, otřesná periférie, která s jakousi ďábelskou materialistickou energií neustále expanduje; město se už z výšky podobá metastázujícímu nádoru, jenž požírá a devastuje okolní přírodu. Jde o svět nabobtnalého sebevědomí a pýchy developerů, kteří měří všechno okamžitým ziskem a nectí dílo přírody a předků. Je jím také ekonomický fetiš naší civilizace a prokletá neviditelná ruka trhu: „Co způsobuje růst a růst růstu a růst růstu růstu, včetně růstu takových aglomerací. Naše globální ateistická civilizace pýchy a konzumu se řítí do pekel.

Možno prvý raz za svojich dvadsať novinárskych rokov pôjdem pred súd. Zopárkrát sa mi tým už vyhrážali, tak ako pred pár rokmi, keď som do jedného komentára napísal, že účelové klamanie českého prezidenta Václava Klausa o Európskej únii je horšie než účelové klamanie spochybňovačov holokaustu. A to preto, lebo oni klamú o minulosti, zatiaľ čo Klaus svojím démonizovaním a ohováraním Európskej únie podkopáva prítomnosť a budúcnosť Čechov a Česka, ktorá, ako som stále ešte presvedčený, s Úniou tak či nejako spojená bude.

Zoznámili sme sa v televíznej Lampe, kde ma zaujal nezvyklou kombináciou idealizmu a vecnosti, ako aj schopnosťou prirodzene premostiť zdanlivé paradoxy. Žije na lazoch, no má rád Bratislavu. Bol (a podľa mňa stále je) anarchistom, no volí pravicu. Na Zaježovú zaviedol mobilný signál, no má rád mystikov. Juraj Hipš.

V sobotu budem mať premiéru. Budem moderovať politickú debatu, nie niekde v rádiu, ale pekne naživo. V kine tam u nás v Klánoviciach, ktoré sa teraz volá Kultúrne centrum Beseda, čo nielen lepšie znie, ale tiež je to trochu pravda.

Rôzne lifestylové časopisy sa dnes podrobne venujú životnému štýlu špičkových manažérok. Niektoré sú slobodné, bezdetné, iné majú tri deti a funkčnú rodinu, ďalšia je vdova s dvoma deťmi.