Sú dedinky, kde sa na pohľad nič nedeje. Nezaplavila ich povodeň, nestavajú tam múry, „riešiace rómsky problém“, obyvateľov netrápia žabomyšie komunálne vojny. Žije sa v nich pokojným životom, zaujímavým len všednosťou.

Mám někdy dětinskou radost, když narazím v novinách na něco pozitivního a proto chvalozpěv Luboše Palaty v Lidových novinách „Važme si českých úředníků,“ ač sám upřímně přiznává, že má s byrokracií malé zkušenosti, mě nemohl nepotěšit.

Chtěl jsem se vyhnout čtení metodologické příručky ke školní sexuální výchově vydané ministerstvem; vystačit si s citáty z médií a udělat si dostatečný obraz z bouřlivé veřejné polemiky, bál jsem se totiž, že se dozvím něco ještě horšího.

Další konference eurozóny, další odklad eurokrize. A samozřejmě, i další německé nasazení mučících nástrojů na bankrotující státy. Portugalsko, aby se ještě chvíli udrželo bez pomoci Unie, raději předem ohlásilo další omezení státních výdajů (o 5,3 procenta) a několik set tisíc převážně mladých a nezaměstnaných vyšlo do ulic na protest proti diktátu pod heslem z Egypta a Tunisu – „My, zoufalá generace”. Řecko dostane úlevu na úrocích (4, 2 procenta) a prodlouží se mu splátkový kalendář ze tří na 7 let výměnou za to, že prodá státní majetek za padesát miliard eur, přestože finančníci odhadují státní podíly jenom na patnáct. Irsku se neodpustí nic, protože má nízké (podle Sarkozyho neřestné) firemní daně. A nové navýšení záchranného fondu. Samozřejmě, všichni vědí, že to nic neřeší. Všechny tři státy v deflaci bankrotují a jejich dluhy porostou. Úroky za portugalské dluhopisy opět vzrostly. Deflace totiž  zvyšuje reálnou hodnotu místního eura, a tím i starého dluhu. A v takové situaci zvyšovat daně na splácení dluhu je sebevražedné a připomíná medicínu na krizi třicátých let. Jenom bankrot nebo inflace může rychle zlikvidovat státní dluh. Vždyť řecká dluhová spirála dosáhne letos 150 procent HDP a splátky 14 procent státních příjmů. Nezaměstnanost roste (15 procent) a podobně jako v Portugalsku téměř 40 procent mladých lidí je bez práce. A deflační politika bude pokračovat. Až do konečného řešení, kterému se vládci unie snaží za každou cenu vyhnout. Proč asi?

Rektor Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety profesor  Vladimír Krčméry aktívne pomáha v tých najchudobnejších krajinách sveta. Tvrdí o sebe, že si nie je vedomý žiadnych cností, iba nerestí. Tie na nás Pánboh dopustil, aby nás zachránil pred pýchou.

Národný portál cestovného ruchu, financovaný z bruselských eurofondov, má vážny problém: hoci na propagáciu cestovného ruchu na Slovensku tečie málo peňazí, aj o tie ho pripravujú nevýhodné zmluvy z minulosti. Tentoraz ešte z čias šéfa ANO Pavla Ruska.

Vždy som si myslel, že Krkonoše sú prinajmenšom od roku 1945 české hory. Chodievam sem od detstva, od sedemdesiatych rokov, otcov podnik Škoda Praha mal na Friesových búdach, na polceste medzi Špindlerovým mlynom a Pecou pod Snežkou jednu z tých typických krkonošských chát.

Jeden ťahá políciu k službe ľuďom, druhý posúva justíciu k službe sebe. Jeden hľadá v policajtoch čestnosť a profesionalitu, druhý podporuje v sudcoch sebectvo. Šéf polície verzus pán súdov.

Jacques Delors, hlavní architekt Maastrichtské smlouvy, EMU a tím defakto i eura, může být spokojen. Dožil se pravděpodobně toho, že krize společné měny (nespolečných dluhů) povede nakonec k vytvoření panevropské fiskální nadvlády a suverénní fondy (dluhy) přestanou být suverénní a ohrožovat koncepci evropské integrace.

V roku 1500 bolo Anglicko súčasťou rímsko-katolíckej Európy. V roku 1535 sa vernosť Rímu považovala za vlastizradu a hlavou anglickej cirkvi bol kráľ Henrich VIII. To je čas románu Hilary Mantelovej Wolf Hall.