Lajčák v Moskve Slovenský minister zahraničia Miroslav Lajčák minulý týždeň navštívil Moskvu, kde rokoval s ruským šéfom diplomacie Sergejom Lavrovom a vicepremiérom Dmitrijom Rogozinom. Stretnutie vyvolalo na Slovensku i v Európe rozporuplné reakcie. Rogozin je na zozname USA a EÚ ako nežiaduca osoba.

Nedávno sa mi dostala do rúk kniha nahrávok britskej a americkej tajnej služby, ktoré vznikli odposluchmi rozhovorov nemeckých vojakov v zajateckých táboroch počas druhej svetovej vojny (Neitzel, S., Welzer, H.: Vojáci. Protokoly o boji, zabíjení a umírání. Academia, Praha 2014). O čom si rozprávali? Napríklad:„Shazovat bomby se pro mě stalo potřebou. To tě tak zasvrbí, skvělý pocit. Skoro stejně tak dobrý, jako někoho odprásknout.“ (Nadporučík luftwaffe, 17. 7. 1940, s. 85).

Do slovenskej klubovej distribúcie prichádza prvý dokumentárny film v histórii, ktorý získal Zlatého leva na festivale v Cannes: Sacro GRA Gianfranca Rosiho.

Posledná, takmer sedemstostranová kniha Ladislava Balleka Trojou a vŕškom pamäti vyšla krátko pred jeho smrťou. Má zvláštnu štruktúru, vzdorujúcu čítaniu, založenú na troch rozprávačských líniách. Prvá, najrozsiahlejšia, napísaná s úradníckou, pedantickou akurátnosťou diplomatických zvodiek, je trhom márnosti. Akoby nám chcel Ballek ukázať, že dlhodobý a láskyplný vzťah – lebo taký je jeho vzťah k československej federácii a jej nasledovníkom – sa buduje ako rad drobných, efemérnych každodenných činností a mien, ktoré sa vynárajú a vzápätí strácajú v bezmennosti.

Správa z najhorších: Štefan Harabin opäť kandiduje na post šéfa Najvyššieho súdu. Existuje vôbec šanca, že by sa ním nestal?

Úplne prvýkrát som držal v rukách kanonické dielo taoizmu za hlbokého komunizmu v preklade z ruštiny do češtiny od Emy Bayerleovej (1954). Paragraf tretí: „Kdyby nebyli uctíváni mudrci, nebyly by rozepře mezi lidem. Kdyby si lidé necenili vzácné předměty, nebyli by mezi nimi zloději. Kdyby zrak lidí nebyl poután žádoucími předměty, srdce lidí by se nejitřila. Proto vláda moudrého člověka vyprázdňuje jejich srdce a naplňuje jejich žaludky. Oslabuje jejich vůli a zpevňuje jejich kosti. Stále se snaží, aby lid neměl vědomosti a vášně a aby ten, kdo má vědomosti, nesměl zasahovat. Uskutočněje-li (mudrc) nečinnost, přináší to vždy pokoj.“

Profesor Vladimír Krčméry z Univerzity sv. Alžbety, ktorá má v Afrike množstvo zdravotníckych projektov, nám dal s kolegom pred cestou do Kene a do Ugandy dobrú radu. Ak chcete našim slovenským zdravotníkom urobiť radosť, vezmite im klobásky, slaninu a svätenú vodu, povedal. Pochopiteľne, „svätená voda“ je krycí názov pre pálenku.

Amazon – nepřítel kultury, zaznělo ve francouzském parlamentu, který jednomyslně a s nadšením (!) odhlasoval, že americký gigantický knihkupec online nesmí ve Francii prodávat bez zaúčtování poštovného.

V doposud do češtiny nepřeloženém románu Ignorance líčí Milan Kundera na příběhu dvou emigrantů, kteří se po více než dvaceti letech vrací domů, lidskou situaci, kterou bychom mohli popsat jako nemožnost návratu. Irena, žijící ve Francii, a Josef, žijící v Dánsku, po svém příjezdu do Čech po roce 1989 postupně zjišťují, že jsou zřejmě už navždy cizinci nejen v zemích, do kterých emigrovali, ale i tam, kde se narodili a vyrostli.