V roku 2007 odsúdil brazílsky súd holandského vedca Marca van Roosmalena na 16 rokov väzenia. Hlavným dôvodom bolo takzvané bio-pirátstvo. Tento nezmysel, ktorý straší v mnohých brazílskych hlavách už viac ako sto rokov, je jedným z plodov kaučukovníka.

Volil som Most-Híd a krúžkoval kandidátov OKS. Ďalší volili SaS a krúžkovali Obyčajných ľudí. Akýmsi zázrakom, ale úplne v duchu pravidiel, sa štyria zástupcovia OKS a štyria zástupcovia Obyčajných ľudí dostali do parlamentu. Aký je pocit ich voličov po sto dňoch vlády?

Po půlročním handrkování o platy mladých lékařů a pod výhružkou březnového odchodu, (3 800 z circa 12 000 nemocničních doktorů), nabírá kolize obrátky. V prvním dějství to vypadalo, že buď ustoupí vláda, anebo zkolabují nemocnice.

Ulice a byty v mestách, dvory na dedinách sú neraz prepchaté rôznymi zvermi pokrytými kožušinou či perím. Psy, mačky, hydina, králiky, drobné hlodavce. Dá sa povedať: stereotyp. Tak prečo z neho nevybŕdnuť a neoddať sa radostiam i starostiam chovu niektorého z netradičných druhov zvierat?

Byť labužníkom, ktorého baví variť, je svojím spôsobom prekliatie. Väčšinu života trávim behaním po obchodoch a zháňaním potravín, o ktorých moji blízki v živote buď nepočuli, alebo sa rovno pri ich názve vystrašia. Prial by som vám vidieť výraz mojej mamy, keď som pred ňou po prvýkrat povedal slovo topinambur. Ale to nie je všetko.

Chtěl jsem se vyhnout čtení metodologické příručky ke školní sexuální výchově vydané ministerstvem; vystačit si s citáty z médií a udělat si dostatečný obraz z bouřlivé veřejné polemiky, bál jsem se totiž, že se dozvím něco ještě horšího.

Cirkev kráča s dobou. Na farnostiach sú počítače s internetom, farári majú mobily, ich ozvučené slovo Božie znie chrámami z reproduktorov. Požehnávanie motorových vozidiel je u nás novou službou motoristom.

Bolo pol ôsmej večer, keď sme pred dvoma týždňami dorazili do bytu známeho mojej berlínskej kamarátky, ktorý nás u seba nechal prespať. Keď sme si deň predtým telefonovali, trochu som šetril, takže to naozaj nebol dlhý hovor.

Milý Emil, už som ti písal, že nemám čo robiť, síce už prišla jar (najvyšší čas) a chystal som sa s Pajdušákovou trochu zveľadiť ten skromný pozemok vedľa nášho starobinca, ktorý honosne nazývajú záhradou, ale žiadna záhrada to nie je, je to len bývalý trávnik a jedna biedna lavička, na ktorú by sa človek bál sadnúť, lebo by už možno nevstal. Samozrejme, narazilo to na odpor.

Další konference eurozóny, další odklad eurokrize. A samozřejmě, i další německé nasazení mučících nástrojů na bankrotující státy. Portugalsko, aby se ještě chvíli udrželo bez pomoci Unie, raději předem ohlásilo další omezení státních výdajů (o 5,3 procenta) a několik set tisíc převážně mladých a nezaměstnaných vyšlo do ulic na protest proti diktátu pod heslem z Egypta a Tunisu – „My, zoufalá generace”. Řecko dostane úlevu na úrocích (4, 2 procenta) a prodlouží se mu splátkový kalendář ze tří na 7 let výměnou za to, že prodá státní majetek za padesát miliard eur, přestože finančníci odhadují státní podíly jenom na patnáct. Irsku se neodpustí nic, protože má nízké (podle Sarkozyho neřestné) firemní daně. A nové navýšení záchranného fondu. Samozřejmě, všichni vědí, že to nic neřeší. Všechny tři státy v deflaci bankrotují a jejich dluhy porostou. Úroky za portugalské dluhopisy opět vzrostly. Deflace totiž  zvyšuje reálnou hodnotu místního eura, a tím i starého dluhu. A v takové situaci zvyšovat daně na splácení dluhu je sebevražedné a připomíná medicínu na krizi třicátých let. Jenom bankrot nebo inflace může rychle zlikvidovat státní dluh. Vždyť řecká dluhová spirála dosáhne letos 150 procent HDP a splátky 14 procent státních příjmů. Nezaměstnanost roste (15 procent) a podobně jako v Portugalsku téměř 40 procent mladých lidí je bez práce. A deflační politika bude pokračovat. Až do konečného řešení, kterému se vládci unie snaží za každou cenu vyhnout. Proč asi?