Bolo pol ôsmej večer, keď sme pred dvoma týždňami dorazili do bytu známeho mojej berlínskej kamarátky, ktorý nás u seba nechal prespať. Keď sme si deň predtým telefonovali, trochu som šetril, takže to naozaj nebol dlhý hovor.

Další konference eurozóny, další odklad eurokrize. A samozřejmě, i další německé nasazení mučících nástrojů na bankrotující státy. Portugalsko, aby se ještě chvíli udrželo bez pomoci Unie, raději předem ohlásilo další omezení státních výdajů (o 5,3 procenta) a několik set tisíc převážně mladých a nezaměstnaných vyšlo do ulic na protest proti diktátu pod heslem z Egypta a Tunisu – „My, zoufalá generace”. Řecko dostane úlevu na úrocích (4, 2 procenta) a prodlouží se mu splátkový kalendář ze tří na 7 let výměnou za to, že prodá státní majetek za padesát miliard eur, přestože finančníci odhadují státní podíly jenom na patnáct. Irsku se neodpustí nic, protože má nízké (podle Sarkozyho neřestné) firemní daně. A nové navýšení záchranného fondu. Samozřejmě, všichni vědí, že to nic neřeší. Všechny tři státy v deflaci bankrotují a jejich dluhy porostou. Úroky za portugalské dluhopisy opět vzrostly. Deflace totiž  zvyšuje reálnou hodnotu místního eura, a tím i starého dluhu. A v takové situaci zvyšovat daně na splácení dluhu je sebevražedné a připomíná medicínu na krizi třicátých let. Jenom bankrot nebo inflace může rychle zlikvidovat státní dluh. Vždyť řecká dluhová spirála dosáhne letos 150 procent HDP a splátky 14 procent státních příjmů. Nezaměstnanost roste (15 procent) a podobně jako v Portugalsku téměř 40 procent mladých lidí je bez práce. A deflační politika bude pokračovat. Až do konečného řešení, kterému se vládci unie snaží za každou cenu vyhnout. Proč asi?

Porazil Sovietsky zväz bez vojny. Ozdravil americkú ekonomiku a svojej krajine vrátil stratenú sebaúctu. Mnohé z toho, čo charakterizuje našu súčasnosť, je priamym dôsledkom rozhodnutí, ktoré sa udiali počas jeho vlády. Pred sto rokmi sa narodil Ronald Reagan.

Krátko po voľbách sa zdalo, že takmer nastal zázrak. Ficovu družinu lúpežníkov vystriedala kultivovanejšia zostava. Už po sto dňoch prichádza vytriezvenie. Je táto koalícia ako Fico s Mečiarom a Slotom?

Rozhovor o poľských turistoch u nás s Tadeuszom Frackowiakom, honorárnym konzulom Poľskej republiky na Slovensku.  

Na konci tohto týždňa oslávia britský princ William a Kate Middletonová kráľovskú svadbu. Je to desať rokov po tom, čo bulvár zistil, že princ a jeho študentská láska budú bývať spolu v prenajatom byte.

Dalo by se říct, že teď máme vládu národního zklamání. Neuplynul ani rok, co byl slyšet po Praze jásot, že máme konečně vládu s parlamentní většinou proti socialistům a komunistům (118:82) a že odešli z politiky dinosauři, zdiskreditovaní a nechutní ficoidní vůdci nekomunistických stran.

Český spisovatel Jan Balabán zemřel loni v dubnu. Dvacátého devátého ledna by se byl dožil padesátky. Listuju právě vydaným sborníkem Honzo, ahoj! U fotky jeho knihovny mě napadne, do kolika domácností se asi tenhle zapisovatel existenciálních úzkostí nastěhoval.

Slovenský hudobník a skladateľ Marián Varga sa s manželkou Janou pred rokom presťahoval z bratislavského bytu na šiestom poschodí bez výťahu do rodinného domu za Bratislavou. Čo v ňom robí, keď nerobí?

Rozhovor so starostom Starého Mesta Andrejom Petrekom o kauze prideľovania bytov v jeho mestskej časti.