.časy sa menia, aj na Balkáne. Na bývalého kosovského prezidenta, francúzskou ležérnosťou „napáchnutého“ intelektuála Ibrahima Rugovu s neodmysliteľným šálom okolo krku a cigaretou v ruke (chudák, fajčenie sa mu stalo osudným) sa už pomaly zabudlo. A jeho dvaja nasledovníci boli príliš nevýrazní, aby sa na nich mohlo vôbec zabudnúť.

Tie reči sa dajú začuť v čakárňach, vlakových kupé alebo je možné prečítať si ich v internetových diskusiách: „Všetko ide hore!“, lamentujú Slováci. Kto to ešte nepocítil pri tankovaní, dôjde mu to na vlastnej koži najneskôr v januári, keď nabehnú vyššie účty takmer za všetko.

Prišla knižka, normálne, poštou, s výrazným červeným nápisom na obálke – pracovný výtlačok – nepredajné. O pár mesiacov by mala byť bestsellerom. Taký je plán, kvôli tomu prišla, aby bol publicista v obraze, keď to vypukne, a ak sa mu bude chcieť, aby prispel pár riadkami. Najlepšie recenziou v čomsi mienkotvornom. Nie je podmienkou, aby tá recenzia knižku posvätila, pokojne ju môže znosiť pod zem. Niet žiadnych podmienok okrem tej, aby si knižku ten, komu prišla, nechal zatiaľ pre seba.

Na to, ako málo chodím MHD, stretávam revízorov pomerne často. A vzhľadom na to, že som ešte aj dosť paranoidný jedinec, snažím sa vždy mať lístok. Boli časy, keď mi to bolo jedno, chodila som si láry-fáry a myslela som si (neviem prečo) že ich rozoznám, keď budú nastupovať a rýchlo vystúpim.

Další konference eurozóny, další odklad eurokrize. A samozřejmě, i další německé nasazení mučících nástrojů na bankrotující státy. Portugalsko, aby se ještě chvíli udrželo bez pomoci Unie, raději předem ohlásilo další omezení státních výdajů (o 5,3 procenta) a několik set tisíc převážně mladých a nezaměstnaných vyšlo do ulic na protest proti diktátu pod heslem z Egypta a Tunisu – „My, zoufalá generace”. Řecko dostane úlevu na úrocích (4, 2 procenta) a prodlouží se mu splátkový kalendář ze tří na 7 let výměnou za to, že prodá státní majetek za padesát miliard eur, přestože finančníci odhadují státní podíly jenom na patnáct. Irsku se neodpustí nic, protože má nízké (podle Sarkozyho neřestné) firemní daně. A nové navýšení záchranného fondu. Samozřejmě, všichni vědí, že to nic neřeší. Všechny tři státy v deflaci bankrotují a jejich dluhy porostou. Úroky za portugalské dluhopisy opět vzrostly. Deflace totiž  zvyšuje reálnou hodnotu místního eura, a tím i starého dluhu. A v takové situaci zvyšovat daně na splácení dluhu je sebevražedné a připomíná medicínu na krizi třicátých let. Jenom bankrot nebo inflace může rychle zlikvidovat státní dluh. Vždyť řecká dluhová spirála dosáhne letos 150 procent HDP a splátky 14 procent státních příjmů. Nezaměstnanost roste (15 procent) a podobně jako v Portugalsku téměř 40 procent mladých lidí je bez práce. A deflační politika bude pokračovat. Až do konečného řešení, kterému se vládci unie snaží za každou cenu vyhnout. Proč asi?

Ubíral jsem se v den české státnosti pošmourným kalným ránem do budovy rozhlasu, abych pronesl něco smysluplného o patronu a ochránci českého národa a v hlavě jsem měl neprostupnou mlhu.

Keď pračlovek zabil svoje prvé zviera, najedol sa, no veľa mu ešte zostalo. To sa zopakovalo niekoľkokrát – niektorí skeptickí evolucionári tvrdia, že to dokonca takto trvalo tisícročia – kým mu v hlave neskrsla revolučná myšlienka.

Tvrdí, že kapitalizmus priniesol do rodín viac lásky. Zároveň mu prekáža, že rodičia chránia deti pred následkami ich nezodpovednosti. Americký profesor ekonómie, Steven Horwitz.

Dvanásty román Johna Irvinga je monumentálny a košatý ako všetky predchádzajúce. Chýba mu však ich ľahkosť a intenzita.

Detské sny sú parádna vec. Ako tak starneme, melie nás svet, sú z nás seriózni zamestnanci či zamestnávatelia a sny, byť napríklad kováčom, sú fuč. Ja som naozaj kováčom chcel byť. Existuje jeden blázon, ktorý si svoj detský sen splnil, keď mu ťahalo na päťdesiatku. Môj brat Marián.