Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Můj přítel a kolega

.tomáš Ježek .časopis .téma

Na počátek 90. let vzpomínám jako na nejlepší léta svého života. Měl jsem kolem sebe báječné lidi, jedním z nejlepších vůbec byl Ivan Mikloš. Začínali jsme malou privatizací. On na Slovensku, já v České republice.

Bylo to ještě za federace, takže zákon byl pro všechny stejný, na jeho přípravě jsme pracovali svorně, také oba národní zákony odvozené z federálního jsme připravovali společně. Na malé privatizaci bylo cenné to, že na ní vyrostla celá skupina odborníků, kteří i později udělali obrovský kus práce při velké privatizaci a pak na dalších  místech finančního systému v obou republikách. I když není možné je všechny vyjmenovat, Ivana Mikloše nelze pominout. Do slovenských dějin se nesmazatelně zapsal už při malé privatizaci a později svými obdivuhodnými reformami. Dodnes se s ním setkávám několikrát do roka,  je členem vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE v Praze, kde vyučuji. V listopadu 2005 mě Ivan Mikloš požádal, abych mu v Bratislavě pokřtil jeho knihu o slovenských reformách. Jak rád jsem to udělal.  Nepřestávám kroutit hlavou nad tím, jak mohl někdo v tak neuvěřitelně mladém věku s takovým klidem, jistotou a hlavně přesně a správně vědět, co všechno potřebuje ve financích udělat vláda, aby všechno klapalo. A nejen to, nikdo na celém Slovensku nepochyboval, že je to Ivan Mikloš, komu se má taková práce svěřit. Když počátkem 90. let začínal jako ministr privatizace slovenské vlády, bylo mu něco málo přes třicet. Mně bylo přes padesát. Autor je spoluautor českej ekonomickej transformácie, bývalý minister privatizácie ČR.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.neprehliadnite