Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Nová geopolitika Evropy

.jiří Pehe .časopis .klub

Současné problémy Evropské unie, zejména eurozóny, by neměly zastínit vizi, kterou nastínila nedávno pro Evropu německá kancléřka Angela Merkelová. Ta prohlásila, že EU potřebuje vedle měnové unie také politickou a fiskální unii. Mluví se také o vytvoření bankovní unie. Pokud by EU vykročila tímto směrem, což by Bruselu umožnilo nejen větší kontrolu hospodaření i fiskální politiky jednotlivých států, ale možná i zavedení evropských daní, Německo by se už nebránilo zavedení společných evropských dluhopisů. Merkelová navíc suše prohlásila, že země, které se rozhodnou tímto směrem jít, nebudou čekat na váhající.

Především je třeba jasně říct, že to, co Merkelová navrhla, není nějaká kosmetická úprava, nebo třeba jen politicko-technické opatření, jakým je nedávno schválený fiskální pakt. Pokud by se vize Merkelové naplnila, máme co do činění se vznikem skutečného evropského „superstátu“. V tomto kontextu už nedává smysl mluvit o dvourychlostní nebo vícerychlostní Evropě, v níž některé země například nemají společnou měnu nebo nejsou součástí schengenského prostoru. Nový útvar by byl úplně novou kvalitou, nikoliv jen jednou částí EU, která se v určité oblasti rozhodla jít kupředu rychleji než některé státy.
EU v podobě politické, fiskální a bankovní unie, složená pouze z těch států, které by se k projektu připojily, a neohlížející se na nesouhlas států ostatních, by byla de facto státním útvarem, zatímco všechny dosavadní členské země, které by se nepřipojily, by stály mimo tento státní útvar. Jinými slovy, nelze již mluvit o různých rychlostech integrace EU v různých oblastech, samotný pojem „vícerychlostní“ ztrácí smysl.
Měli bychom, jednoduše řečeno, co do činění s těmi státy, co jsou uvnitř, a s těmi, co jsou vně. Je sice pravděpodobné, že by země, které by zůstaly mimo politickou fiskální unii, pojily nadále s evropským superstrátem nadstandardní vztahy v různých oblastech, ale zároveň nelze vyloučit, že by „nečlenové“velmi rychle byli odsunuti do pozice, v níž jsou dnes země spolupracující s EU na základě asociačních dohod. Tyto země by asi také nemohly počítat s tím, že si budou schopny zachovat některé současné výhody, například v podobě volného obchodu a pohybu lidí i kapitálu, pokud by EU usoudila, že to pro ni není výhodné. Šlo by o novou geopolitickou konstelaci, v níž by se snaha zemí, které by zůstaly mimo politickou a fiskální unii, mohla v případě, že by se rozhodly do Unie plně začlenit, rovnat v mnoha směrech tomu, co jsme zažili už jednou v podobě přístupových jednání s EU.
 
Autor je politolog. Text vyšiel pôvodne v DenikReferendum.cz, krátené.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite