k ideologické legitimizaci koncentrace moci mu asi posloužila na vůdcovském principu založená „filosofie“ Ivana Iljina, kterou již déle prosazoval. A i když Putina, již dlouho snícího o Velkém Rusku ještě z před-bolševických dob, koronavirus dál odizoloval i od nejbližších vládních kruhů, stát se Vůdcem se zjevně rozhodl, a konkrétní kroky pro to začal činit, již dávno před pandemií. Docela možná v období invaze na Krym, již o které podle jeho nejbližších poradců i vlastních slov rozhodl zcela sám a kdy rozeslal členům své politické strany Iljinův článek odůvodňující nutnost „bezstranickosti“ ruské politiky (tedy vůdcovský princip).

V každém případě se již před začátkem ruských manévrů koncem roku vědělo, že se něco podobné stane (ještě i že v únoru) a je to nevyhnutelné, a západní zpravodajské služby byly dokonce o Putinových plánech informovány lépe než velká část samotného ruského vedení, i když to spíš v důsledku uvedeného Putinova vůdcovského stylu.