mladí lidé se zaujetím sdílejí fotky extravagantních, „kosmických“ staveb v zemích bývalého sovětského bloku, člověk přijde do „trendy“ kavárny a v žertu se dožaduje té nejhipsterštější limonády, nabídnou mu… německý výrobek Wostok. S žertovnou reklamní legendou o tom, jak bylo to pitíčko vyvinuto v sedmdesátých letech v sovětském Státním institutu pro nealkoholické nápoje, pivovarnictví a vinohradnictví. Vostok.
Posluchači určitého věku to slovo zní až zvonivě, jako kdyby v Kremlu rozezvučeli Cara kolokola. Protože v časech rozdělení jsme ten vostok – východ – byli my. A taky proto, že se tak jmenovala raketa, která v roce 1961 na oběžnou dráhu vynesla Jurije Gagarina, prvního muže ve vesmíru.
sex-appeal z vostoku
Dvanáctý duben byl na jeho památku vyhlášen významným dnem, slavné výročí připomínaly zprávy a učitelky ve školách. Mezi režimními „opruzy“ byl ale tenhle z těch menších, až zanedbatelných. Na Juriji Gagarinovi bylo cosi budícího sympatie. Nevypadal jako zaťatý „geroj“, odhodlaný kosit nepřátele socialistického zřízení. Sympaticky působící mladý muž se zářivým úsměvem, který nepochybně měl i jakýsi sovětský sex-appeal. Davy, které Gagarina vítaly v ulicích měst včetně Prahy, tam nebyly jenom nahnané, hodně lidí šlo jistě dobrovolně – a i ti „organizovaní“ to asi nenesli úkorně. Zástupy se na něj ostatně chodily dívat i na Západě.
Protože Gagarin byl hvězda, v něčem popíral typ hrdinného Sověta, vyplývalo to i z povahy jeho úkolu. Vyletět do neznáma, kroužit tam sám, vědom si, že dojde-li k něčemu nečekanému, může být řešení výhradně na něm, ovšem žádné řešení dost možná ani nebude.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.