Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

A kde je naše Jedwabné?

.jiří Peňás .echo24 .spoločnosť

Desátého července 1941 došlo v malém městě Jedwabné v severovýchodním Polsku asi k nejtragičtější události polsko-židovského soužití v novodobých dějinách.

A kde je naše Jedwabné? Czarek Sokolowski/AP/SITA Pamätník stoviek Židov, ktorí boli zavraždení ich poľskými susedmi.

když se všechno uklidnilo, zakopali jsme Židy vedle stodoly, což byla velmi nepříjemná práce, ale co naplat, někdo to udělat musel, zvlášť, když pan amtskomendant řekl: Upálit Židy jste dovedli, a kdo si myslíte, že je po vás uklidí.“

Desátého července 1941 došlo v malém městě Jedwabné v severovýchodním Polsku asi k nejtragičtější události polsko-židovského soužití v novodobých dějinách. Ve stodole tam bylo upáleno několik set (obvykle se uvádí počet 340) židovských obyvatel. Poláky.

To soužití nebylo nikdy jednoduché, ale mělo za sebou stovky let nějaké koexistence, kdy se obě etnika jaksi naučila žít vedle sebe. Pověstný polský antisemitismus kupodivu neznemožnil rozvoj a rozkvět židovských „štatlů“, těch pozoruhodných ohnisek židovského života a kultury, jak je s kritickou láskou vylíčil ve svých jedinečných povídkách a románech Isaak Bashevis Singer. Bylo to sice napjaté a nerovnoprávné partnerství, ale v konečném výsledku prospívalo oběma. Poláci díky Židům poznávali kapitalismus a Židé v nich přece jen měli jisté ochránce, neboť cokoli na východě bylo jen horší.

Katastrofa však přišla ze západu, od národa mnohem „kulturnějšího“. „Konečné řešení“ by Poláky nikdy nenapadlo a nikdy by na něj nepřistoupili – jejich katolický (antisemitský) Bůh by jim to nedovolil. A přesto je tu Jedwabne.

oběti a vrazi

Citát z úvodu článku pochází z divadelní hry polského dramatika Tadeuzse Słobodzianka (* 1955) Naše třída (Nasza klasa) z roku 2008. Tehdy měla premiéru v londýnském Royal National Theatre, pak následoval premiéra ve varšavském Teatrze Na woli a pak na dalších mezinárodních scénách. K nám se dostala poprvé v roce 2012, kdy se hrála v Divadle Komedie (režie Jan Novotný).

Od začátku dubna se hraje v novém nastudování Břetislava Rychlíka v brněnském Divadle Polárka. To je sice scéna přednostně pro děti a mládež, ale ani člověk věku pokročilejšího by se tím neměl nechat plést – a tak si tuto výjimečnou inscenaci nechat ujít, doufejme, že bude příležitost vidět hru i v Praze. Naše třída je nesmlouvavá a ve vypjatých chvílích drásavá hra, dokonalá ukázka politicko-historického dramatu, průjezd dějinami na ploše nenávistných ideologií, ničících životy jednotlivců i národů.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite