ste autorom viacerých kníh o dejinách 20. storočia, nedávno vám vyšlo dielo Slovensko 30 let poté, kde sa venujete slovenskému politickému vývoju od začiatku 90. rokov až do súčasnosti. November 1989 je v našich dejinách významný míľnik, keď sa Česi a Slováci vzopreli totalite, zvolili si slobodu pred neslobodou. Po študentských protestoch 16. a 17. novembra sa do popredia dostali predstavitelia inteligencie, umelci, spisovatelia a ďalšie osobnosti. V porovnaní s predchádzajúcimi revolúciami zväčša nešlo o bývalých politikov. Prečo?

Protože ti demokratičtí politici už nežili. Ať už za konec československé demokracie považujete rok 1938 nebo 1948, hrdinové tehdejších dob bohužel už nebyli k potřebě. Zajisté se o vliv hlásili různí hrdinové roku 1968 v čele s Alexandrem Dubčekem. Bylo velkým štěstím polistopadové éry, že se neprosadil názor členů osmašedesátnického hnutí Obroda, kteří tvrdili, že stačí navázat tam, kde vývoj kdysi přerušily ruské tanky, a všechno bude v pořádku. Svět se totiž mezitím posunul o dalších jedenadvacet let a po žádném socialismu s lidskou, leč obstarožní tváří už nebyla poptávka. Bylo tedy nutné začít úplně znovu. Učit se z demokratické Evropy.

ako sa z človeka stane revolucionár? Postaví sa proti totalite? Čo ľudí motivovalo bojovať za slobodu a demokraciu?

To záleželo vždycky na konkrétní době, jaká zrovna byla. Nejvíc odpůrců měl komunistický režim v únoru 1948 v momentě, kdy těsně zvítězil. Stáli proti němu demokraté nebo například lidé, kteří přišli převratem v nových poměrech o majetek. Velkou část z nich se podařilo v padesátých letech zpacifikovat v kriminálech a pak také prostřednictvím strachu (tehdy často doslova o život), který ve společnosti zavládl zejména vlivem politických procesů, ale nejenom jich.