patti Smith se narodila 30. prosince 1946 jako Patricia Lee Smith. Její debutové LP Horses proměnilo rockovou scénu New Yorku a zasáhlo celou generaci hudebníků i básníků. Sledujeme období 1974–1975: performativní éru ve St. Mark’s Church, klíčové partnerství s kytaristou Lenny Kayem, první večery v CBGB i samotné nahrávání alba. Vše, co se tehdy v New Yorku lámalo a rodilo, se v Horses spojilo v jediné dílo – poezie, punk a životní energie.

co bylo před Horses

Patti Smith sice vstoupila do širšího povědomí až s vydáním Horses, ale její skutečný příběh se rodil dávno předtím – v básních, improvizovaných jam sessions a setkáních s lidmi, kteří její hlas poznali dříve, než ho dokázala pojmenovat sama. Nebyla jen „kněžkou punku“. Byla Patti: umělkyně, která odmítala být zařazena do jakékoli škatulky. Jak sama řekla: „Pokud mi chcete dát nějakou přezdívku, říkejte mi pracantka.“

New York poloviny 70. let nebylo město pro všechny. Přesto od konce 60. let přijímalo odpadlíky, snílky i podivíny a nechávalo je uzrát v osobité tvůrce. Patti přijela už v roce 1967, prakticky bez peněz, jen s touhou žít svobodně. „Vzhledem jsem tam nepatřila – nosit drdol a spoustu make-upu jsem odmítala,“ vzpomínala. Její dlouhé rovné vlasy, beatnická strohost a androgynní zjev ji umisťovaly mimo módní trendy. Právě v tom byla její síla: outsiderství proměnila v estetiku a svůj nezaměnitelný vizuální i hudební jazyk.

Léta 1974–1975 byla obdobím intenzivní transformace. Z básnířky a bohémky z Manhattanu se rodila hudební legenda, jejíž hlas, texty i vizuální výraz začaly definovat novou estetiku newyorské scény. Manhattan se stal laboratoří pro experimentální umění, kde se křižovaly životní dráhy literátů, hudebníků a fotografů. Formovala se generace, která chtěla překročit kulturní konvence. „Umění musí mít chuť těla,“ svěřila se tehdy Nicku Toschesovi.

formování kapely a vznik repertoáru

Spolupráce s Lennym Kayem pro Patti znamenala zásadní obrat. Z původního recitování poezie se postupně posouvali k hudebním vystoupením, která navazovala na beatnickou tradici i temnou teatralitu The Doors. Duo se brzy rozrostlo. Patti nepotřebovala „profesionály“ v konvenčním smyslu – hledala lidi, kteří budou dýchat stejný vzduch, a přesně takové našla. Nejprve přišel klávesista Richard Sohl, jehož improvizace spojovaly jazzové a klasické idiomy a přinášely hudební soudržnost do neotesaných produkcí dvojice Smith–Kaye. Krátce nato se přidal kytarista a baskytarista Ivan Kral, syn československých emigrantů.