nejen tvář, ale i mozek kapely

Debbie Harry přepsala představu o tom, jak může vypadat ženská síla v rock’n’rollu. V době, kdy scéna patřila chlapům, byla nejen slyšet, ale i vidět. Ale pod povrchem najdete víc: ženu, která si šla tvrdohlavě svou cestou. Od Heart of Glass přes sólové experimenty až po comeback s mladými producenty.

Narodila se jako Angela Trimble v roce 1945, adoptovaná pár dní po narození. Vyrůstala v rodině v New Jersey, od mala trochu bokem. Už tehdy věděla, že nezapadne – a že to je vlastně v pořádku. Hledala místo, kde by mohla být sama sebou: střídala práce, hrála, zpívala, hledala. Našla se až s mikrofonem v ruce. A když pak v polovině sedmdesátek stála na pódiu v CBGB nebo Max’s Kansas City, bylo jasné, že není jen další tvář v davu. Byla zjevení.

debbie? Udávala tón.

Platinové vlasy, chladná krása a charisma, které se nedá naučit. Debbie Harry byla – a je – síla, která se nikomu neomlouvá. Spolu s kytaristou Chrisem Steinem založila Blondie. Kapelu, která se zrodila z punku, ale nikdy u něj nezůstala. Blondie byli zvídaví a stylově neklidní – míchali, co jim přišlo pod ruku: disco, rap, reggae, elektroniku, surf rock i romantický pop. A Debbie? Udávala tón.

„Byli jsme chudí, ale svobodní. Nikdo z nás to nedělal kvůli slávě. Šlo o jinakost,“ vzpomíná Debbie v autobiografii Face It. Ta kniha není klasickým životopisem. Je to spíš koláž vzpomínek, výjevů, fanouškovských kreseb a deníkových útržků – obraz ženy, která dokázala přežít vlastní legendu. A přitom neztratila sebe.