nejprve si musíme ujasnit, že jsem jako klasický československý voříšek se slovenskými kořeny vyrůstal v Praze. Poslouchal jsem pravidelné hudební pořady Johna Kelwaye z české redakce BBC a Jana Arneta na Voice of America. Už tehdy se mi zvedal žaludek při zmínce nejen o Karolu Konárikovi, Dušanu Grúňovi nebo právě Karolu Duchoňovi. Byly tu samozřejmě i soubory typu ÚV SSM Planety/Plameny a desítky dalších.

Pojďme ale dál. Z každé návštěvy příbuzných v Košicích jsme si – já a moji starší bratři – vozili domů vinyly Metro, Bergendy, Omega, Collegium Musicum a Modrého efektu. Všechno maďarské nebo domácí progrockové kapely. A mezi tím ten Duchoň – jeho plakáty a desky z produkce, co působily v košické prodejně coby symboly normalizační popkultury.