Architekt Štefan Polakovič si nedávno so svojimi kolegami z ateliéru GutGut zo šiestich kategórií Ceny za architektúru CE-ZA-AR prebral rovnú polovicu. Je šéfom katedry Ústavu občianskych stavieb na FA STU a už piaty rok organizuje s Tatianou Kollárovou festival DAAD – Dni architektúry a dizajnu.

Juraj Karpiš se ve svém předminulém červnovém sloupku pustil hodně zostra do centrálních bankéřů jako živočišného druhu. Přijímam to jako výzvu k polemice.

Jakým způsobem se v Evropské unii hájí národní zájmy jednotlivých zemí? Nevím, zda se debata o této otázce vede na Slovensku, ale u nás v Česku byla ještě nedávno celkem populární.

Co se děje na Ukrajině? Jestli bychom věřili ruské propagandě, pak je Kyjev kolébkou fašizmu a východní Ukrajina dějištěm protiruského povstání.

Gaullistický český prezident Miloš Zeman si z vlastních přívrženců vytvořil vládu, sněmovna ji sice odmítla, ale hned se sama pro předčasné volby rozpustila, místo aby nechala zemanovce do června vyhnít.

Žhavé léto je snad už za námi. Horké bylo hlavně pro knihkupce a distributory. Vládne recese, platy stagnují, nezaměstnanost roste, národ panikaří, a tak se svět knih doslova zastavil.

Kolektívne vystúpenie vyšetrovateľa, prokurátora a sudcu z prípadu Cervanová nijakého psychológa zrejme neprekvapilo. Je ako vystrihnuté z piatej kapitoly knihy Carol Trevisovej a Elliota Aronsona Chyby se stali (ale ne mou vinou).

Evropu obchází strašidlo deflace, čili politika státních škrtů a úspor, a následný pád do recese – jediným anglickým slovem „austerity“. A hledá se viník.

Názov kapely je zásadná vec. Preto tie zdanlivo nedôležité názvy ako Načo názov, Ještě sme se nedohodli a podobne. Sú za nimi hodiny dohadov a vyčerpávajúcich úvah, ktoré nikam neviedli. Ja mám rada dadaistické názvy našich domácich kapiel, ktoré hrajú čosi, čo môj kamarát z Ostravy nazýva „bratislavský spodný prúd“. To je špecifický druh hudby neumelých, idealistických kapiel garážového typu, ktoré mali taký pretlak, až vybuchli ako supernova. Väčšina z nich už neexistuje.

V auguste 1960 charakterizoval americký časopis Time Che Guevaru ako mozog revolúcie, Fidela Castra ako jej srdce a Raúla Castra ako jej päsť. Kubu síce komunistická propaganda vykresľovala ako „ostrov slobody“, v skutočnosti však ide o jednu z nejtuhších diktatúr súčasného sveta.