Před sedmdesáti pěti lety žili Němci, kteří brali vážně to, co psali tehdejší německé noviny, v přesvědčení, že Polsko se chystá zaútočit na Německo. Jak vzpomíná ve svém výjimečném Berlínském deníku tehdejší americký zpravodaj William L. Shirer, začátek druhé světové války byl nacistickou propagandou palcovými titulky vylíčen, jako „německý protiútok proti polské agresi“.
Od té doby se toho mnoho nezměnilo. Agresoři i dnes zdůvodňují války podobným lhaním, jakým vynikal doktor Joseph Goebbels. Od nacistů se tento druh propagandy naučili velmi rychle Sověti. Stalin v roce 1940 neokupoval, ale „osvobozoval“ Pobaltí, podobně jako předtím východní část Polska. V poválečné Evropě se naši komunisté činili podobně. Demagogická propaganda ale neskončila pádem Berlínské zdi. Vstali noví agresoři v čele se srbským vůdcem Slobodanem Miloševičem, který třeba etnické vyčistění Kosova vydával za obranu Srbů před albánskou agresí.
Orgie agresorské demagogie zažíváme i v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Současní kremelští vládci v čele s Vladimirem Putinem za svými nacistickými a stalinistickými prototypy v ničem nezaostávají. Kyjevský Majdan a svržení prezidenta Viktora Janukovyče je ruským televizním divákům a čtenářům líčen jako fašistický převrat, po jehož vítězství se moci v Kyjevu ujala neonacistická klika. Pokračovalo to vojenskou okupací Krymu, kde o nasazení ruské armády Moskva lhala až do té chvíle, než to sám Vladimir Putin přiznal a ruské vojáky za účast na anexi poloostrova veřejně vyznamenal.
Zdálo se, že vrcholem bude nedávná reportáž státní ruské televize První kanál, která po obsazení Slavjanska ukrajinskou armádou odvysílala před několika dny smyšlený příspěvek, v němž se tvrdilo, že ukrajinští vojáci veřejně ukřižovali na hlavním náměstí tříletého ruského chlapce.
Ovšem teď, po sestřelení malajsijského Boeingu jede ruská válečná demagogie na ještě vyšší obrátky. Už jsme se stačili z ruských státních kanálů jako Russia Today, nebo Hlas Ruska dozvědět, že Ukrajinci chtěli sestřelit letadlo s Putinem, který se v té době vracel z Brazílie a malajsijský boeing si s ním prý spletli. V pátek odpoledne pak pustili do světa neuvěřitelnou konstrukci, že velká část lidí na palubě letounu byli mrtví několik dní a že v letounu bylo nezvyklé množství léků a zdravotnického materiálu. Vysvětlení léků a zdravotnického materiálu je přitom jednoduché, v malajsijském letounu bylo kolem stovky lékařů, kteří cestovali z Amsterdamu na světovou konferenci o nemoci AIDS. Ale to ruské propagandisty nijak nezajímá, stejně jako je nezajímá desítky prokazatelně falešných fotografií a videí, použitých jako „důkazy“ zvěrstev ukrajinské armády na Donbasu.
Ruský agresor válčí dnes na východní Ukrajině a okupoval Krym. Ale informační válku, v níž používá ten nejtvrdší arsenál, vede po celém světě. Je to válka podobně zákeřná, jako ta, při níž umírají lidé v Doněcku či Luhansku. Je to válka o naši mysl, duše a přesvědčení. A obranu proti ní máme ještě chaběji připravenou, než obranu proti vojenské agresi. V téhle válce jsme i my novináři vojáky v poli.
.autor je redaktor MF DNES.
Od té doby se toho mnoho nezměnilo. Agresoři i dnes zdůvodňují války podobným lhaním, jakým vynikal doktor Joseph Goebbels. Od nacistů se tento druh propagandy naučili velmi rychle Sověti. Stalin v roce 1940 neokupoval, ale „osvobozoval“ Pobaltí, podobně jako předtím východní část Polska. V poválečné Evropě se naši komunisté činili podobně. Demagogická propaganda ale neskončila pádem Berlínské zdi. Vstali noví agresoři v čele se srbským vůdcem Slobodanem Miloševičem, který třeba etnické vyčistění Kosova vydával za obranu Srbů před albánskou agresí.
Orgie agresorské demagogie zažíváme i v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Současní kremelští vládci v čele s Vladimirem Putinem za svými nacistickými a stalinistickými prototypy v ničem nezaostávají. Kyjevský Majdan a svržení prezidenta Viktora Janukovyče je ruským televizním divákům a čtenářům líčen jako fašistický převrat, po jehož vítězství se moci v Kyjevu ujala neonacistická klika. Pokračovalo to vojenskou okupací Krymu, kde o nasazení ruské armády Moskva lhala až do té chvíle, než to sám Vladimir Putin přiznal a ruské vojáky za účast na anexi poloostrova veřejně vyznamenal.
Zdálo se, že vrcholem bude nedávná reportáž státní ruské televize První kanál, která po obsazení Slavjanska ukrajinskou armádou odvysílala před několika dny smyšlený příspěvek, v němž se tvrdilo, že ukrajinští vojáci veřejně ukřižovali na hlavním náměstí tříletého ruského chlapce.
Ovšem teď, po sestřelení malajsijského Boeingu jede ruská válečná demagogie na ještě vyšší obrátky. Už jsme se stačili z ruských státních kanálů jako Russia Today, nebo Hlas Ruska dozvědět, že Ukrajinci chtěli sestřelit letadlo s Putinem, který se v té době vracel z Brazílie a malajsijský boeing si s ním prý spletli. V pátek odpoledne pak pustili do světa neuvěřitelnou konstrukci, že velká část lidí na palubě letounu byli mrtví několik dní a že v letounu bylo nezvyklé množství léků a zdravotnického materiálu. Vysvětlení léků a zdravotnického materiálu je přitom jednoduché, v malajsijském letounu bylo kolem stovky lékařů, kteří cestovali z Amsterdamu na světovou konferenci o nemoci AIDS. Ale to ruské propagandisty nijak nezajímá, stejně jako je nezajímá desítky prokazatelně falešných fotografií a videí, použitých jako „důkazy“ zvěrstev ukrajinské armády na Donbasu.
Ruský agresor válčí dnes na východní Ukrajině a okupoval Krym. Ale informační válku, v níž používá ten nejtvrdší arsenál, vede po celém světě. Je to válka podobně zákeřná, jako ta, při níž umírají lidé v Doněcku či Luhansku. Je to válka o naši mysl, duše a přesvědčení. A obranu proti ní máme ještě chaběji připravenou, než obranu proti vojenské agresi. V téhle válce jsme i my novináři vojáky v poli.
.autor je redaktor MF DNES.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.