Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

„Čarování“ centrálních bank

.mojmír Hampl .časopis .týždeň v ekonomike

Juraj Karpiš se ve svém předminulém červnovém sloupku pustil hodně zostra do centrálních bankéřů jako živočišného druhu. Přijímam to jako výzvu k polemice.

Protože Karpišova kritika centrálních bank pěkně ilustruje postoj části i mně blízkého libertariánského a liberálního křídla ekonomické obce, ale též proto, že si Juraje osobně vážím, musím na kolegu reagovat.
Především je zvláštní, že všechna ta záměrně nepěkná slova jako „manipulace s cenami aktiv“ nebo „čarování“ se objevují tak intenzivně jen v časech krize či těsně po ní. Centrální banky přitom touto optikou nahlíženo „čarují“ neustále. Úroková sazba je klíčová regulovaná cena v ekonomice a centrální banky jejím prostřednictvím ovlivňují vývoj cen spotřebního zboží, nemovitostí či dluhopisů. U spotřebitelských cen je to dokonce náplň jejich práce, jejich mandát. Ani období růstu a prosperity nejsou tedy bájné Karpišovy „nezkažené kapitalistické časy“, kdy se ceny vyvíjejí bez ohledu na aktivitu centrálních bank. Pokud je tedy dnes ekonomika plná „falešných cenových signálů“, rád bych se zeptal, kdy před krizí to bylo jinak?
Že je centrální banka nyní víc vidět, je fakt. Profesionál ale ví, že ideálem měnové politiky v dobrých časech je, aby byla nudná a neviditelná. Podobně funguje i systém přenosu vysokého napětí. Běžně nepřemýšlíme proč a jak, prostě jen doma mačkáme vypínače. Pány energetiky nikdo nezná a smyslem jejich práce je, aby to tak bylo. Ovšem i když se o nich nepíšou články, pořád tam někde jsou a průběžně činí rozhodnutí ovlivňující systém.
Kdy jindy bude na energetiky tak vidět, než když bude hrozit blackout? Podobně, kdy jindy by měl být centrální bankéř vidět, než když hrozí výpadek celého peněžního systému? Určitě je dobré se ptát, jak dobře dělal svou práci před krizí, ale v době „peněžního blackoutu“ prostě chce systém nahodit a co nejdřív se vrátit do normálu. A normálem pro něj je, když spotřebitelské ceny rostou setrvale zhruba o 2 procenta ročně. U toho v Evropě zdaleka nejsme. Juraj Karpiš ale paradoxně tvrdí, že tímto snažením se systém ničí, protože – paralelou výše řečeno – lidé by při systémových výpadcích energie konečně vyhodili spoustu zbytečných elektrospotřebičů, začali by elektřinou šetřit a vláda by navíc přijala rozumnou energetickou politiku, k níž bez blackoutů není nucena. Tak chápu i doporučení, aby centrální banky šly ve špatných časech „na dovolenou“. Fajn. Jen dodám, že nebude-li centrální banka dělat nic, stále koná, protože platí poslední úroková míra před odjezdem k moři.
Jaká by měnová politika centrálních bank měla dle Karpiše být? Mají jít nyní úrokové sazby rychle nahoru? Mají se centrální bankéři snažit brzdit emisi peněz, zvyšovat náklady dlužníkům a motivovat všechny masivně spořit? A měli přesně to dělat i v časech pádu Lehman Brothers a v letech následujících? Inu, mohli. Jen skromně připomínám, že by zrovna tak „manipulovali“ s cenami aktiv a nemovitostí. Ovšem směrem dolů a masivně. Nejsem si jen jistý, že by kolega Karpiš v takové situaci psal o centrálních bankách oslavně.
.autor je viceguvernér České národní banky.

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite