Možno o pár dní sa dozvieme meno nového šéfa RTVS. Najmä riaditelia slovenskej televízie sa tu tradične striedajú veľmi rýchlo a vždy v závislosti od vládnucej zostavy, takže aj tentoraz isto zvolia niekoho, kto sa dokáže dohodnúť so Smerom. Zvykli sme si, čo už.

Na potvrzení existence Higgsova bosonu nazývaného z legrace Boží částice se čekalo víc než půl století. Není jen tak urychlovat astronomicky drahým urychlovačem protony třicetikilometrovým podzemním tunelem, nemluvě o výpočtech nepřímých důsledků srážky částic. Vidět je nelze, a tak byla radost z potvrzení standartního modelu fyziky vědců veliká a světová media se radovala s nimi. Horší to bylo s vysvětlováním laické veřejnosti.

Už je tradíciou, že v .týždni po Bažant Pohode nenájdete príspevok od Michala. Väčšinou ho zastúpi Juraj Kušnierik, tentoraz píšem za seba, ale aj za celý tím Pohody. Mišo totiž oslavoval štyridsiatku. Deň pred štartom festivalu, takže na žiadne oslavy nebol čas. Pripili sme si kalíškom repáku, ktorý nám nechal Karolko, ladič našich klavírov. Karolko by sa bol tento rok dožil 62 rokov, pritom vitalitou a pohľadom na svet bol akoby jedným z najmladších v našom festivalovom tíme. V tomto sem patrí k tým najmladším aj Mišo.

Základné mýty z vážnej hudby odolávajú svetlu rozumu. Bez ohľadu na dôkazy, ktoré na toto svetlo vyjdú, ľudia budú stále chcieť veriť, že Bach napísal Goldbergove variácie, aby uspal boháča, že úvodné takty Beethovenovej Piatej symfónie sú údery na dvere, ktorými sa jeho domáca dobýja po nájomné, a že Čajkovský zomrel po vypití pohára vody v období mimo výskytu cholery.

Německé veřejné mínění se nachází v psychologické pasti. Už více než půl století politici všech parlamentních stran hlásí doktrinu (a školy i média ji po nich opakují), kterou donedávna představovali jako nebetyčný ideál.

Prvá poľská republika bola svojou rozlohou obrovským európskym štátom, svojím politickým usporiadaním bola alternatívou k západnému poňatiu západných absolutistických monarchií. O tom, čím bola táto republika v časoch svojej slávy, prečo zanikla a aké je jej dedičstvo, píše Maciej Ruczaj.

Celý uplynulý týždeň som nemohol spať. Skúšal som na ľavom, na pravom boku, vody sa napil, vstal som a znovu si ľahol, ale oči sa nie a nie zavrieť, aj sladký sen ma zďaleka obišiel. Už vidím tie zlovestné úsmevy niektorých čitateľov, počujem, čo si hovoria o dôvodoch mojej bezsennosti.

Anglie – někdy Velká Británie, jindy Spojené království, ale nikdy skutečná Anglie – slavila a tentokrát opravdu monumentálně.

Současné problémy Evropské unie, zejména eurozóny, by neměly zastínit vizi, kterou nastínila nedávno pro Evropu německá kancléřka Angela Merkelová. Ta prohlásila, že EU potřebuje vedle měnové unie také politickou a fiskální unii. Mluví se také o vytvoření bankovní unie. Pokud by EU vykročila tímto směrem, což by Bruselu umožnilo nejen větší kontrolu hospodaření i fiskální politiky jednotlivých států, ale možná i zavedení evropských daní, Německo by se už nebránilo zavedení společných evropských dluhopisů. Merkelová navíc suše prohlásila, že země, které se rozhodnou tímto směrem jít, nebudou čekat na váhající.

Stojíme na vrchu jeho 23-poschodového hotela a Cem Saffari neskrýva hrdosť a spokojnosť. „Je tu rýchlejší ekonomický rast ako v Dubaji. O štyri či päť rokov dosiahne Kurdistan to, čo trvalo Arabským emirátom celých dvadsať. Uvidíte, ani to tu nespoznáte.“ Takto znie jeho odpoveď na našu otázku, prečo sa sem presťahoval z Londýna.