Priebeh antigorilích protestov je ako z učebnice facebookových hnutí. Vyznačuje ich schopnosť akcie pri veľkom protestnom potenciáli, rýchlosť, s akou dospejú do vrcholného bodu a rovnako rýchle odznenie. Sen o novej revolúcii bol falošný. November 1989 sa postavil proti násiliu komunistickej moci a za základné ľudské slobody. Radikalizácia antigorilieho protestu by znamenala likvidovanie práve tohto sveta ľudských slobôd.

O co vlastně jde v divokém sporu o internet? Je tento největší vynález lidstva od Guttenbergovy tiskařské revoluce dnešními pokusy o regulaci (cenzuru) mezinárodní dohodou (ACTA) ohrožen ve své existenci?

Keby bol ešte pred rokom Hein Tent Bo na verejnosti nosil toto tričko s tvárou Aung San Su Ťij, alebo keby bol dovysoka dvíhal ten šál s nápisom Milujem demokraciu, asi by bol za svoju statočnosť zaplatil rýchlou cestou do niektorej z neslávne preslávených barmských väzníc.

Nedávno nám před barákem zazpívaly skautky od sousedů. Sbíraly trvanlivé potraviny pro lidi v nouzi. Chuainita Kansil z pražského kostela U Salvátora vyzvala přátele, ať nosí nepotřebné šatstvo na zimu pro imigranty. Bylo to v čase, kdy se opětovně odevzdávala cena Milana Velíška, zavražděného při ochraně života cizí ženy. Vyslechl jsem tam dva neuvěřitelné příběhy.

Takáto udalosť sa stala v Poľsku prvýkrát. Na začiatku roka zorganizoval vojenský prokurátor plukovník Mikolaj Przybyl tlačovú konferenciu, na ktorej sa prezentoval ako obeť diskreditačnej kampane. V jednom momente požiadal novinárov o päťminútovú prestávku na vyvetranie sály. Vzápätí po tom, ako všetci vyšli von, zaznel z miestnosti výstrel. Keď novinári vošli späť do sály, plukovník ležal v kaluži krvi. Ukázalo sa, že si strelil do hlavy a prvé správy hovorili o tom, že v nemocnici bojuje o život.

Rok 2012 má velkou šanci ocitnout se v dějinách po boku jiných zlomových let modernity, jako byly naposledy roky 1968 a 1989.

Nikdy bych nevěřil, že se opět vrátí. Oni, místodržitelé nehybné moci, historičtí deterministé a budovatelé z povolání, kteří nás už kdysi v jiném světě tolik natrápili. „Budují novou identitu a pašují dějinami své kolektivní já, vtlačují se do ní, ztotožňují ji s tím, co už mají – status quo – a tvrdí tautologicky, co nejsme my, to neexistuje, ba co hůř, ani být nesmí a nebude.“ Takhle to o nich kdysi napsal nedávno zesnulý básník a můj dávný mentor, učitel a kolega, Jiří Gruša.

Ďalší „rozhodujúci“ eurosummit priniesol zaujímavé britské „nie“, ochotu väčšiny dlhovo brzdiť a ďalšie sny o eurovale ako riešení. Ale priniesol najmä dôkaz o tom,, kto v Európe v skutočnosti rozhoduje.

Ak problém má riešenie, tak prečo sa strachovať? Ak problém nemá riešenie, tak prečo sa strachovať? Zahral som sa potme na dalajlámu, zapálil sviečku, žmurkol na dcéru a šiel nahodiť poistky.

Ozval se kolega s nápadem, abych napsal něco o kultuře staroslavného města Prahy. Kultura? Zabzučelo mi v hlavě. Cožpak máme dnes nějakou kulturu?