Polícia odhalila tri veľké ryby v prostredí justície. Náš časopis ako prvý už v piatok na internetovej stránke upozornil, že do úplatkárskej aféry je zapletený sudca Najvyššieho súdu Štefan Michálik, prokurátor Michal Barila a advokát Ladislav Ščury.

Andrej Ďurkovský je otcom troch detí, najmladší syn Michal je ťažko telesne aj mentálne postihnutý. Rodina sa oň obetavo stará v domácom prostredí. Ľudia blízki tejto rodine hovoria o obdivuhodnej starostlivosti, ale zároveň aj o psychicky mimoriadne ťažkej situácii.

Pred desiatimi rokmi, 5. januára v predvečer sviatku Troch kráľov, zomrel, či presnejšie povedané odišiel k Bohu Mejla Hlavsa. Minulý týždeň sme si naňho spomínali často, púšťali sme si Plastikov, Garáž aj Půlnoc, Magické noci, Tygra aj Muchomůrky.

Toto je poučný príbeh o troch diaľničných pruhoch do Trnavy. Je to príbeh skrz-naskrz našský, slovenský.

Vo štvrtok 2. septembra sa Dom umenia v Bratislave zaplnil. Ako neskôr povedal Ďuro Kušnierik, v tento deň sa z Domu umenia stal Kunsthaus. Večer v ňom prebiehali tri vernisáže. Peter Kalmus vystavil svoje Dielo, Otis Laubert predstavil Zvláštny výber a Ladislav Čarný ukázal Súvislosti a rozpory.

Tri týždne po najväčšej ekologickej havárii pripomína Maďarsko skôr absurdnú drámu než názov slávneho filmu Michelangela Antonioniho. Hlinikáreň opäť vyrába, jej riaditeľ je opäť na slobode. Čo sa to deje?  

Tie dve správy z minulého týždňa nesúvisia spolu len zdanlivo: eurokomisárka Viviane Reding vyzvala stredné a veľké firmy, aby svoje manažmenty obsadili aspoň z jednej tretiny ženami. Inak ich vraj EÚ donúti zákonom. Nuž a slovenská vláda sa uzniesla, že rodina s dvoma pracujúcimi rodičmi, ktorá umiestni svoje dieťa do troch rokov do predškolského zariadenia, dostane viac peňazí než rodina, v ktorej muž pracuje a žena sa stará o malé deti doma.

Další konference eurozóny, další odklad eurokrize. A samozřejmě, i další německé nasazení mučících nástrojů na bankrotující státy. Portugalsko, aby se ještě chvíli udrželo bez pomoci Unie, raději předem ohlásilo další omezení státních výdajů (o 5,3 procenta) a několik set tisíc převážně mladých a nezaměstnaných vyšlo do ulic na protest proti diktátu pod heslem z Egypta a Tunisu – „My, zoufalá generace”. Řecko dostane úlevu na úrocích (4, 2 procenta) a prodlouží se mu splátkový kalendář ze tří na 7 let výměnou za to, že prodá státní majetek za padesát miliard eur, přestože finančníci odhadují státní podíly jenom na patnáct. Irsku se neodpustí nic, protože má nízké (podle Sarkozyho neřestné) firemní daně. A nové navýšení záchranného fondu. Samozřejmě, všichni vědí, že to nic neřeší. Všechny tři státy v deflaci bankrotují a jejich dluhy porostou. Úroky za portugalské dluhopisy opět vzrostly. Deflace totiž  zvyšuje reálnou hodnotu místního eura, a tím i starého dluhu. A v takové situaci zvyšovat daně na splácení dluhu je sebevražedné a připomíná medicínu na krizi třicátých let. Jenom bankrot nebo inflace může rychle zlikvidovat státní dluh. Vždyť řecká dluhová spirála dosáhne letos 150 procent HDP a splátky 14 procent státních příjmů. Nezaměstnanost roste (15 procent) a podobně jako v Portugalsku téměř 40 procent mladých lidí je bez práce. A deflační politika bude pokračovat. Až do konečného řešení, kterému se vládci unie snaží za každou cenu vyhnout. Proč asi?

Ľudia zhromaždení na námestí Tahrír minulý piatok oslavovali, pretože dosiahli to, čo chceli: odchod Husního Mubaraka, prezidenta, ktorý vládol Egyptu tri desaťročia. Viceprezident Umar Sulejman oznámil, že prezident odovzdal moc armáde. Demonštranti, ktorí týždne protestovali proti Mubarakovej vláde, vítali túto demisiu ako úsvit slobody. Sloboda, ktorá s odchodom Mubaraka prichádza, však za sebou vlečie otázniky.