Prezident Joe Biden se minulý týden poněkud rozčilil, když před kritiky obhajoval své rozhodnutí o stažení amerických vojsk z Afghánistánu. Kdo má v této složité situaci pravdu?

Minulý týden v politice byl týdnem dvou písní. Doufejme, že v obou případech půjde o písně labutí. V Česku šlo o pokleslého Okamuru, na Kubě o odvážné mladé umělce.

Ani víc než šest měsíců po útoku davu na budovu Kongresu na Kapitolském návrší ve Washingtonu zatím nezačalo oficiální vyšetřování událostí. Z tématu se stal politický fotbal.

Zahraničně političtí realisté na Západě zdvihli hlavu. Podle nich bylo rozšíření NATO do střední a východní Evropy chybou. Putinovu agresi sice odsuzují, dostávají se však do blízkosti jeho argumentačnímu arzenálu.

V lednu bylo 45. výročí Charty´77, která nejvíc ze všech disidentských počinů přispěla k pádu komunistického režimu. Lidi, kteří za ní stáli, byli různých názorů, ale spojovala je statečnost a pocit odpovědnosti.

Nejdřív se objevila informace, že Polsko dodá Ukrajině všechna svoje stíhací letadla sovětské výroby, aby ji následně Američané dementovali. Stíhačky na pomoc Ukrajincům zatím nemíří. Proč?

Dnes se zdá, že řada politiků v Evropě i Americe vyrostla v opravdové státníky a politika zvážněla. Otázkou je, jak moc a na jak dlouho, ale trend je víc než hmatatelný.

Naše budoucnost je společná – ve svobodě, demokracii a slušném životě, říká v rozhovoru pro .týždeň významný ruský intelektuál a demokrat, profesor Andrej Borisovič Zubov.

V zatím nejhlubší prezidentské krizi se Joe Biden pokouší odrazit se ode dna prostřednictvím investic do infrastruktury a sociálních programů.

Bill Kristol patrí k popredným postavám amerického intelektuálneho a politického života. Zastával vysoké funkcie v administratíve Ronalda Reagana aj Georgea H. W. Busha. Ako hodnotí Joea Bidena? Ako vníma odchod z Afganistanu a vzťahy USA k Európe?