Už počas volebnej noci, keď začínalo byť postupne zrejmé, že exit poll, v ktorom viedlo Progresívne Slovensko, sa nezopakuje vo výsledkoch, začali na sociálnych sieťach zaznievať zo strany demokratických voličov najrôznejšie hlasy.

Skoro každé volby se v posledních letech zdají být osudové. Jako kdyby v nich šlo o všechno. Jako by měly být poslední. Slýcháme silná slova o bytí a nebytí národa. I teď, na Slovensku.

Kniha novinářky Catherine Belton Putinovi lidé vyšla už v roce 2020. Není to úplně prázdninové čtení, ale dostal jsem se k ní shodou okolností o prázdninách – a v každém případě si zaslouží pozornost.

Českem hýbe kauza s přesahem do všech postkomunistických zemí, neboť se týká našeho vyrovnání se s totalitní minulostí. Jedná se o případ soudce Roberta Fremra, který se má stát soudcem ústavního soudu.

Uprostřed informací o válce na Ukrajině, summitu NATO a dalším obvinění Donalda Trumpa poněkud zanikla zásadní zpráva, že městu Vídeň došla trpělivost se sdílenými elektrickými koloběžkami.

Summit skončil, jak musel: Zelenskyj nedostal úplně jasný plán členství v Alianci, ale jeho diplomatický a politický tlak přinesl příslib více zbraní pro úspěšnou obranu své země.

Keď sa pozrieme na predvolebné Slovensko poriadne, neujde nám jedna skutočnosť, ktorá by mala vyvolávať vážne obavy. Mám na mysli absolútnu a dokonalú absenciu akejkoľvek hlbšej myšlienky. Verejný priestor je dnes tak vyprázdnený ako snáď ešte nikdy.

Nemyslím si, že by události z přelomu týdne, kdy Prigožin táhl na Moskvu, signalizovaly Putinovu definitivní slabost. Ale ruský prezident má situaci pod kontrolou méně, než dává najevo.

V týchto dňoch si pripomíname odchod posledných sovietskych vojakov z územia Československa. Skončilo sa tak obdobie 23 rokov, počas ktorého sa tu sovietski okupanti správali ako doma.

Kontrast väčšinou zvýrazní rozdielnosť vecí, ktoré porovnávame. Slovensko, ktoré vidíme každý deň, a Slovensko, ktoré som videl na Globsecu, nemôžu byť vo väčšom kontraste.