Český psycholog Slavomil Hubálek nedávno prohlásil, že třetina národa jsou pitomci a proto to s demokracií a politikou vypadá tak mizerně. Socioložka Jiřina Šiklová zase opatrně navrhla, aby lidé, kteří nejdou třikrát po sobě k volbám, dostali šanci se svého volebního práva dobrovolně, leč pod nátlakem vzdát, čímž by se zlepšila průměrná kvalita voličstva a politici by se nemohli podbízet té primitivní nepatrné menšině, která vlastně o kvalitě vlády a demagogii voleb rozhoduje. Ponechme stranou, zda většina voličů, která nadává, ale volí stále stejně, není také pitomá. A co to vůbec je ten zdravý dříve selský rozum, kam se poděl?

Trikrát o tom, čo všetko sa dá pokladať za rasizmus: načiernený beloch vo filme alebo správanie nenačiernených belochov okolo neho? Zmluvy s imigrantmi, ktoré od nich žiadajú asimiláciu?

"Nebo šľachty, očistec mešťanov, peklo sedliakov a raj Židov", tak sa o Poľsku hovorilo za Žigmunda I. Starého a Žigmunda II. Augusta. Paradisus Iudeorum.

Dobré načasovanie je umenie. Vedia to mnohí. Umelci, športovci, politici. Podľa ministra vnútra to nevedeli organizátori Dúhového pochodu v Bratislave. Nepočul som, že by pre neho bol problém v hádzaní kameňov a všeličoho iného extrémistami ani v tom, že sa pochod napokon nekonal.

Premiér Peter Pellegrini (Smer-SD) apeloval na morálku osôb, ktoré figurujú v nahrávkach súvisiacich s kauzou Gorila. Mali by podľa neho zvážiť svoje ďalšie fungovanie vo verejných funkciách.

Trikrát o tom, ako je fajn mať nepriateľa. Poslúži ako strašiak aj fackovací panák, pred voľbami aj po voľbách, a niekedy je z neho napokon najlepší priateľ. Aj preto by si ho človek nemal unáhlene obesiť na kandeláber.

Keby sme mali brať Slovník slovenských spisovateľov (Kalligram, 2005) za reprezentatívnu mapu slovenskej literatúry, mohli by sme z neho vyčítať zaujímavé spojitosti. Zo 639 spisovateľov je 575 mužov a 64 žien. Percentuálne to vychádza, že zo 100-percentného objemu spisovateľstva je 10, 01 % žien. Alebo - z desiatich spisovateľov v slovenskej literatúre je jedna autorka.

Tak opět po roce radostně do Buchlovic na tradiční festival vína a literární seminář. Co je to však letos za nápad mluvit o víně a deficitu? A je víno opravdu věc tak samozřejmá, jak si pořadatelé zřejmě představují, když má tolik nepřátel? Kupříkladu takový abstinent víno chápe jen jako nebezpečnou drogu, které se vyhýbá. Ve stejném předsudku žije i muslim, považuje víno za al – ko – hol, rozdíl mezi vínem a spiritusem nikdy nepoznal, a proto i on soudí, že víno je droga a nikoli nápoj, podobně jako alkoholik, který se chce co nejrychleji opít. „Kdo však nenávidí víno, hřeší, přestože je to hřích bezejmenný,“ říká Tomáš Akvinský, víno je přece nápoj sakrální. Češi na rozdíl od Moravanů na tom také nejsou nejlépe. Pijí převážně únavný studený, ospalý a trudnomyslný nápoj. Aby ne, když jim v mládí servírovali náhražky – Pražský výběr, Ostravský kahan, Svíčku a dnes krabicové víno z Čile nebo z Moravské vinařské oblasti. Ví snad někdo, kde se nachází ona moravská oblast?

Markus Zusak (1975) je austrálsky spisovateľ. Na pultoch kníhkupectiev leží jeho bestseller Zlodějka knih, ktorý bol preložený do tridsiatich jazykov – u nás zatiaľ v českom a čoskoro i v slovenskom vydaní.

Jeden z hlavných poznávacích znakov toho, že ste práve prišli na Slovensko, alebo z neho, naopak, odišli (a nepristáli vo Fínsku), je stupeň „gloomu“, s ktorým ste konfrontovaní. Zo sémanticko-výpravných dôvodov gloom preložíme ako „súmračnosť“ – prízemnejší výraz je „depresia“.