Debaty viceprezidentských kandidátů bývají zdvořilostní záležitostí, na které se zapomene ještě rychleji než o nich média stačí poreferovat. Jen jednou za čas na nich záleží o něco víc, jako například v roce 2008, kdy k sobě republikánka Sarah Palin přitáhla pozornost nekonvenčním stylem i neznalostmi a v debatě s Josephem Bidenem musela napravovat reputaci.

Prezidentské volby ve Spojených státech se liší od těch u nás. Američané nesečtou všechny hlasy a nevyhlásí vítězem toho, kdo jich celkově získá nejvíc.

Minulý týden Sněmovna reprezentantů vyřadila Marjorie Taylor Greene, republikánku z Georgie, ze vzdělávacího a rozpočtového výboru, čímž ji fakticky zbavila legislativního vlivu.

Čeští a slovenští politici selhávají v základních povinnostech, a sice v zajištění bezpečnosti státu a jeho občanů. Po kolosální prohře zvané Covid-19 je tu dnes snaha o posílení vlivu Ruska.

Naši politiku trápí ztráta důvěry. Když důvěru nemá vláda, nahradí ji nová. Co však dělat, když ji ztratí politika jako taková? Kdo, nebo co ji nahradí?

Při pohledu na lavinu lží z úst Donalda Trumpa o ukradených volbách, které jeho věrní opakují na sociálních sítích, člověka napadají chmurné myšlenky o podrývání důvěry v demokratické instituce. Ale...

Když prezident Biden přebíral řízení zahraniční politiky, on i jeho poradci věděli, že vrátit se do světa před Trumpem nepůjde a zavést nový kurs bude komplikované. V realitě je to ještě komplikovanější.

Prezident Biden označil ruského prezidenta Putina za zabijáka bez lidské duše – a strhl se poprask. Dobře sehraný poprask, který Moskva, plná komplexů, potřebovala.

Co dělat? — to už víme. Prozradil nám to v roce 1902 Lenin. Co ale dělat, když je prezidentem blázen, na to zatím nikdo nepřišel. A i v nejlepších časech byl Donald Trump poněkud vyšinutý.

O čem je politika hlavně? Dostanete tolik odpovědí, kolika lidí se zeptáte, od Aristotela po Pepu Vomáčku, co sedí u piva Na růžku. Pokud by vás zajímalo, co si myslím já, pak toto: