a následně, s naší nešťastně jednostrannou orientací na tuto branži, i našeho hospodářského úspěchu. Auto je pro Němce součástí identity jako asi pro nikoho dalšího v západním světě. Němci touží po silných autech a dobře vydělávají na tom, že je umí vyrábět a celému světu prodávat.
Němci zároveň chtějí být světovými šampiony v konání dobra a zachraňování planety. Zajímají je přitom hlavně vysoké abstraktní cíle, jako je boj proti klimatické změně. Mnohem víc než ty malé, lokální, tady a teď přítomné, které bezprostředně výrazně víc ohrožují zdraví a životy lidí. Z toho se zrodilo tažení proti klasické energetice směrem k obnovitelným zdrojům, jež dokázali přes svou politickou váhu přes Evropskou unii vnutit celé Evropě. Z toho se rodí tvrdé emisní limity a další regulace uvalované na automobilky.
vliv na politiku
Tyto dvě německé touhy jsou velmi těžko slučitelné. Technologicky i finančně. Vedou ke schizofrenii, jejíž produkty právě teď už na několik frontách sledujeme. Automobilky mají v Německu obrovský vliv na politiku. Dobře si ale uvědomují „ekologickou“ atmosféru veřejné debaty, takže si netroufnou nahlas říct, že limity a regulace, které se na ně všude možně po světě uvalují, jsou při současném stavu technologií a financí fakticky nesplnitelné. Vědí, že politici chtějí vyhlašovat velké cíle v boji proti emisím. Vědí, že něco se pak v tichosti vylobbuje, aniž by se o tom vedla debata na veřejnosti. A jak ukazuje hned několik příběhů z poslední doby, v něčem se prostě podvede.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.