Niekedy máme pocit, že ich je priveľa. Vtedy, keď sa na nás valia z regálov kníhkupectiev

"V té době bylo vysokoškolské studium u žen ještě vzácné, studentky se setkávaly s výsměchem a podezíráním. Rektor univerzity v Marburgu se v projevu na rozloučenou postěžoval, že v době jeho působení zakryl nebe rektorátu mrak – na univerzitu se zapsala první posluchačka žena.“

Tak jak? Po rekreaci? Učetli jste, co jste chtěli? Že ne? Nápodobně. Dokonce se místo hltání novinek čím dál častěji vracím ke knihám, se kterými mi kdysi bylo milo. Teď čtu podruhé Hrabalovy Svatby v domě a žasnu, jak skvěle se dá vyprávět vlastní životopis očima své ženy.

„Medea Mendésová, rodená Sinopliová, zostala poslednou skutočnou Grékyňou z rodiny, ktorá sa kedysi dávno usadila na tauridských brehoch, takých blízkych Helade.“

Politici médiám neveria – niektorí ich bojkotujú, niektorí trpia ako nevyhnutné zlo. Neveria im ani banskobystrickí župní poslanci -- ale tí vysúkali rukávy a založili si vlastnú televíziu.