Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Pražský výběr

.časopis

Díky Festivalu spisovatelů, který probíhal minulý týden, dorazil už po několikáté do stověžaté z kalifornských lesů i Gary Snyder (1930).

Díky Festivalu spisovatelů, který probíhal minulý týden, dorazil už po několikáté do stověžaté z kalifornských lesů i Gary Snyder (1930).
Legendární básník z rodu Williamse a Whitmana, ale také sinolog, japonolog, budhista a poučený praktický ekolog. To on byl předobrazem Japhyho Rydera z Kerouacových Dharmovích tuláků, on přeložil pro Ameriku mnohé duchovní asijské texty a za svoje básničky dostal Pulitzerovu cenu. Vzácný host.
Z jeho programu jsem si vybral setkání se čtenáři v knihkupectví Kosmas v Perlové ulici. Nacpané knihkupectví čekalo víc než hodinu.
Jeho překladatel Luboš Snížek, ho nemohl sehnat. Prý je na izraelské ambasádě a nemůže se dostat přes Prahu díky Bushovi, jehož návštěva komplikovala dopravu. Někteří žertovali, že možná v některé z demonstrací předčítá Kjótský protokol. Ukázalo se, že Snyder oficiality ani demostrace nemusí a že místo mecheche na ambasádě si šel zdřímnout na hotel. Nakonec dorazil se šibalským úsměvem. „Děkuju, že jste na mě počkali,“ řekl tichým hlasem, přečetl několik básní a podepisoval a povídal si s těmi, kteří měli zájem a odvahu.
Mám všechny jeho knihy, které v češtině vyšly. Ty esejistické mi hodně řekly o praktické ochraně přírody a zavrtaly mi do hlavy nejednoho brouka. Nejradši mám ale básnickou sbírku Tahle báseň je pro medvěda. Dostala se do kategorie „tyhle čtu pořád dokola“. Teď vyšla v češtině sbírka Hory a řeky bez konce. Postupně jí psal, třídil a brousil neuvěřitelných čtyřicet let, aby jí nakonec vydal v roce 1996. Tenhle novodobý Thoreau mluví a píše o věcech, které dobře zná. Bydlel ve velkoměstě i na samotě, přednášel na univerzitách i pracoval jako dřevorubec. Čistil potoky i bránil několika společnostem, když chtěli necitlivě od přírody víc, než bylo únosné. Žil sám, několik let v japonských klášterech, v lesních chatách, ale zná i radosti a ponaučení z živosti početné rodiny. Mám rád tenhle lidský druh, který ručí sám za sebe, hodně toho umí a také ví, kolik toho neví a nikdy vědět nebude. Rád jsem vás viděl, Siddhárto, říkám si v duchu, když si nahlas čtu: „Matka Země miluje milovat/ Miluje tvrdě, hravě, bojovně/ drsně a divoce o lásku zápasí/může jí dát i vzít.“   
.tomáš Weiss
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.posledné
.neprehliadnite