Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Praha Tomáša Weissa

.tomáš Weiss .časopis .osobnosti

Velká noc je za dveřmi, těším se. Kristus promine, ale kvůli alkoholu. Dal jsem si po dlouhé době čtyřicet dnů nealko (shodou okolností porušeno jen na dva dny v Bratislavě), a už se zase těším na návrat piva, vína a destilátů.

Velká noc je za dveřmi, těším se. Kristus promine, ale kvůli alkoholu. Dal jsem si po dlouhé době čtyřicet dnů nealko (shodou okolností porušeno jen na dva dny v Bratislavě), a už se zase těším na návrat piva, vína a destilátů.
Budu je požívat, to se rozumí, střídmě a s noblesou, ne po galónech. Simsala bim, oslí můstek – minulou středu jsem viděl v pražském klubu 007 Gallon Drunk. Pánové z britského království nastoupili střízliví a ve slušivých oblecích. A předvedli úžasný koncert. Ten, při kterém se třesete na celém těle a víte, že takhle to má znít, takhle to má vypadat, takhle jste si to představovali. Tihle šviháci lázenští někde mezi čtyřicítkou a padesátkou, možná sňatkoví podvodníci, s kapesníčkem v kapse saka, se během prvních pár taktů změnili v punk-bluesové mafiány.
Znělo to trochu jako Morphine, trochu jako hard rock ze 70. let, pochopitelně jako Bad Seeds (zpěvák a kytraista je James Johnston, od roku 2001 jejich člen). Před koncertem bylo také trefně napsáno, že kdyby Tom Waits zakládal kapelu v 90. letech, zněla by asi nějak takhle. Jejich poslední desku Rotten Mile jsem si prostě koupit musel. 
Velká noc je za dveřmi, těším se. Kristus i alkohol prominou, hlavně na jarní procházky. Praha má totiž i svoje lesíky a skály a potoky, kam je třeba zajít, když už jsou čivy četbou podebrané a slechy hlučnou hudbou vylágrované. Suchdol, Prokopské údolí, Stromovka, Divoká Šárka, Milíčovský les, Krčský les, Modřanská rokle a další lokality. Jenže ouha – zatímco na silnicích pokračuje boj mezi automobilisty a cyklisty, určitá jeho modifikace se přesunula na pěší cesty. Tady jde zase často o život chodcům. Za adrenalinem se ženoucí cyklisté, se zlatým řetězem kolem krku a s ultrapřiléhavými strečovými úbory kličkují v rychlosti, kterou jim diktuje digitální tachometr, mezi dětmi, psy a matkami s kočárky. Když se vám podaří uskočit cyklokrosaři, řízne to z druhé strany kolem vás bruslař na inlajnech. V určitých místech procházky stačí pak zvednout hlavu a zjistíte, že na skále nad vámi se tlačí jeden lezec vedle druhého. Na co se to vlastně těším? Ale ano, na jaro, na procházky a výlety v okrajových místech Prahy. Jen je třeba mít na paměti, že o víkendu za hezkého počasí je do těchto míst pěšákům vstup povolen jen na vlastní nebezpečí. A nebo s biblí a lahví kořalky.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite