Po jedenadvaceti letech končí svoji existenci známý pražský Klub Delta. Jeho prostory prodalo město novému majiteli a klub dostal výpověď. Nedaleko ruzyňské věznice bude definitivně posledním koncertem Tony Ducháček a Garage 3. května. Praha vůbec nabízí v nejbližších měsících hodně důvodů k osobní hudební nostalgii.
Tak třeba 6. června vystoupí v Praze Kiss. Pomalovaní dědouškové hardrocku pro teenagery. Poprvé jsem si je nahrál na kotoučák někdy v roce 1977. Chodil jsem do páté třídy, o Chartě 77 nevěděl nic, zato členy Kiss jsem uměl vyjmenovat i vzbuzen o půlnoci – Simmons, Frehley, Stanley, Criss. Na policajty rozháněné každotýdenní pražské burze desek si tehdy koupil jejich double Alive kamarád. O album za neuvěřitelných 500 Kč se úzkostlivě bál. Nakonec ho půjčil. Musel jsem ale lhát, že mám perfektní gramec, který vinyl nepoškodí. Kdyby tak viděl můj polský brus s reproduktorem v odklápěcím víku s přenoskou tak jemnou, že za ní zůstávaly na desce špony! Nedokážu si představit, že bych se po třiceti letech šel podívat na to, jak se šedesátníci pomalují barvičkami a budou na jevišti chrlit ohně a krev. Kissák už asi nejsem.
14. května dorazí znovu do Prahy další legenda – Johnny Winter. Živou desku tohoto bluesového albína jsem si přivezl v osmdesátých letech minulého století z Maďarska. V autobuse se mi ve vedru neuvěřitelně zkroutila, ale i tak jsem doma při jejím poslechu učurával blahem. Nakonec jsem ho v roce 2002 viděl na pražském Střeleckém ostrově živého. Z kytarového zběsilého potetovance ale už tehdy zbyl jen šourající se stařík. Johnny W. už vůbec nebyl good. Když na začátku koncertu konferanciér řekl, že stačí jediný fotoaparát s bleskem a Johnny ukončí koncert, bylo mi jasné, že i tenhle rokenrol přesluhuje.
A do třetice – svůj comeback loni rozjeli i Dinosaur Jr. Nahráli novou desku Beyond. V Praze vystoupí 24. května v Paláci Akropolis. Poslouchával jsem je kolem roku 1991 spolu s Nirvanou, Soundgarden nebo Alice In Chains. Vždycky byli jiní, trochu víc podzemní, trochu míň na očích. Jejich desky mi posílala americká tetička ještě v době, kdy jsme spolu byli zadobře. Ani Dinosauři už nejsou žádní junioři, ale přes pleš a bříško hrajou stále pěkně od podlahy. Tohle bude sice další z pražských koncertů pro pamětníky, ale nostalgii můžete odložit v šatně.
Tak třeba 6. června vystoupí v Praze Kiss. Pomalovaní dědouškové hardrocku pro teenagery. Poprvé jsem si je nahrál na kotoučák někdy v roce 1977. Chodil jsem do páté třídy, o Chartě 77 nevěděl nic, zato členy Kiss jsem uměl vyjmenovat i vzbuzen o půlnoci – Simmons, Frehley, Stanley, Criss. Na policajty rozháněné každotýdenní pražské burze desek si tehdy koupil jejich double Alive kamarád. O album za neuvěřitelných 500 Kč se úzkostlivě bál. Nakonec ho půjčil. Musel jsem ale lhát, že mám perfektní gramec, který vinyl nepoškodí. Kdyby tak viděl můj polský brus s reproduktorem v odklápěcím víku s přenoskou tak jemnou, že za ní zůstávaly na desce špony! Nedokážu si představit, že bych se po třiceti letech šel podívat na to, jak se šedesátníci pomalují barvičkami a budou na jevišti chrlit ohně a krev. Kissák už asi nejsem.
14. května dorazí znovu do Prahy další legenda – Johnny Winter. Živou desku tohoto bluesového albína jsem si přivezl v osmdesátých letech minulého století z Maďarska. V autobuse se mi ve vedru neuvěřitelně zkroutila, ale i tak jsem doma při jejím poslechu učurával blahem. Nakonec jsem ho v roce 2002 viděl na pražském Střeleckém ostrově živého. Z kytarového zběsilého potetovance ale už tehdy zbyl jen šourající se stařík. Johnny W. už vůbec nebyl good. Když na začátku koncertu konferanciér řekl, že stačí jediný fotoaparát s bleskem a Johnny ukončí koncert, bylo mi jasné, že i tenhle rokenrol přesluhuje.
A do třetice – svůj comeback loni rozjeli i Dinosaur Jr. Nahráli novou desku Beyond. V Praze vystoupí 24. května v Paláci Akropolis. Poslouchával jsem je kolem roku 1991 spolu s Nirvanou, Soundgarden nebo Alice In Chains. Vždycky byli jiní, trochu víc podzemní, trochu míň na očích. Jejich desky mi posílala americká tetička ještě v době, kdy jsme spolu byli zadobře. Ani Dinosauři už nejsou žádní junioři, ale přes pleš a bříško hrajou stále pěkně od podlahy. Tohle bude sice další z pražských koncertů pro pamětníky, ale nostalgii můžete odložit v šatně.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.