v Mariupolu jsem se narodil a prožil v něm celý svůj život. Na tomto místě jsem studoval i pracoval, žilo se mi tam dobře. A když mě najali Lékaři bez hranic, byl jsem rád, že můžu dělat něco smysluplného. Život byl fajn. Najednou se ale proměnil ve skutečné peklo.
Ze začátku nikdo nemohl uvěřit tomu, co se odehrávalo, protože v době, ve které žijeme, by se takové věci přece dít neměly. Nečekali jsme válku ani bomby. Mysleli jsme, že to v televizi jsou jen řeči a že to šílenství někdo zastaví. Když jsem si uvědomil, že se to skutečně děje, udělalo se mi zle ‒ tak zle, že jsem tři dny nemohl jíst.
Věci se nejdřív zdály být více méně normální, přestože jsme věděli, že normální už není nic. Pak ale začalo bombardování. Náš svět – tak, jak jsme ho znali – přestal existovat.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.