soudruh Kojzar teď okomentoval zprávu, že by Evropu mohl při pokusech o nějakou mírovou dohodu s Ruskem zastupovat prezident Petr Pavel. Uvádí se jako jeden z pěti kandidátů. Jakmile je nějaká proruská síla proti něčemu, celkem neomylně tušíme, že je ta věc správná.
Kojzar nejdřív neopomněl zmínit prezidentovu minulost v KSČ a ČSLA a posloužil i kádrovým posudkem Kaji Kallasové, jejíž otec byl podle něj za sovětského Estonska „dokonce z rodiny represivního armádního důstojníka“. Jako by represivní důstojníci někdy soudruhům vadili, když šlo o jejich vlastní.
„Neumím si ovšem představit českého prvního muže, jak doporučuje Trumpovi, té ‚odpudivé bytosti‘ (Pavlova vlastní slova), Siovi, jehož Čína, jak řekl, je naším bezpečnostním rizikem, a Putinovi, jenž je ‚posedlý strachem‘ (opět Pavlova slova), co mají udělat,“ projevil péči Kojzar.
Pak ještě rozebírá, jaký strach je kdo schopen vzbuzovat. Vzbuzování strachu je totiž pro komunisty vždycky důležité téma.
„Nezdá se mi totiž, že by některý z nich měl strach před naším prezidentem, ale asi se mýlím. Nevěřím ani tomu, že ten odpudivý Trump by si sedl vedle Pavla a poslouchal jeho rozkazy, že prezident Si by s úsměvem neúsměvem, jak má ve zvyku, naslouchal monologu sebestředného generála v. v. a Vladimir Putin se schoulil pln obav o Rusko do málopohodlného křesla,“ testuje Kojzar hranice své fantazie.
Měl trénovat čtením historie. Jak pěkně se v roce 1939 jednalo soukmenovci Joachimu Ribbentropovi se soudruhem Vjačeslavem Molotovem, když plánovali anexi pobaltských států a čtvrté dělení Polska.
Mívali kdysi marxisté bujnější fantazii, než přišlo „období stagnace“, jak tomu říkal Michail Gorbačov.
Zkusíme některé základní věci vysvětlit. Předně pro každé vyjednávání je důležité, aby vyjednavač stál na pozicích své vlastní strany. Kromě toho by to měl mít v hlavě v pořádku a měl by mít jasnou představu o partnerech a protivnících. Dokonce i u protivníků je celkem výhodné, když vědí, co si jejich protějšek myslí. Přinejmenším se tím ušetří čas. Ve všem, co Petr Pavel řekl o Trumpovi, Putinovi a Číně, má pravdu. Neříká celkem nic jiného než to, co je v civilizované části planety přijímáno jako skutečnost. Jmenovaní už o sobě slyšeli horší věci a nedá se předpokládat, že by se z toho zhroutili. Přinejmenším jim to bude úplně jedno, pokud to na ně někdo nevytáhne při tiskové konferenci před novináři veřejně.
Česko samozřejmě není žádná světová mocnost, ale Evropa s půl miliardou obyvatel, která násobně překračuje ekonomickou sílu Ruska, dokázala se oprostit od ruských energií a převyšuje ho technologickou vyspělostí, už světovou mocností je. Kdyby se povedlo na vedlejší kolej odstranit různé pseudovlastence a „patrioty“, kteří brání dalšímu sjednocování Evropy, byla by ta pozice ještě silnější. Že to bez Evropy nepůjde, přiznal teď dokonce i sám Putinův poradce pro zahraniční politiku Jurij Ušakov. Kreml čekal, že po jednání Putina s Trumpem v Anchorage Američané nadiktují Ukrajině podmínky a donutí ji je splnit. To se nestalo, protože Ukrajina nechce spáchat sebevraždu, a tak to pochopitelně ignorovala. Evropa ji stále podporuje. Zklamaná Moskva vidí, že Evropu odstavit od jednání nejspíš nepůjde.
Trumpovi vyjednavači Jared Kushner a Steve Witkoff se ukázali jako naprosto neschopní. Šlo jim dobře jen ohavné podlézání válečnému zločinci v Kremlu. Jinak si je Rusové vodili jako loutky na nitích. Ruští představitelé jsou sice zločinci, někteří z nich jsou ideologicky zcela pomatení, ale to neznamená, že by jinak neměli svou specifickou inteligenci a zkušenosti a nepoznali, že s takovými panáky přinejmenším ztrácejí čas. Nepochybně je ztrácení času součástí jejich strategie, ale možná by ho chtěli ztrácet trochu zábavnějším způsobem než sledováním těch dvou přikrčených králíčků fascinovaně hledících na kobru Putina. Witkoff s Kushnerem se možná mohou věnovat realitnímu obchodování, ale není jisté, jestli vůbec vědí, kde je na mapě Donbas.
Petr Pavel patří k těm, kdo by se pro taková jednání hodil, pokud vůbec k nějakým dojde. Nic moc si od toho nemůžeme slibovat, protože přijatelný spravedlivý mír a bezpečnostní záruky ruská strana nechce. Aspoň by ale ten průběh samotný nebyl taková trapná fraška. Pokud by někomu u nás Petr Pavel v této roli vadil, vypovídá to něco hlavně o něm.
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.