podle odhadů přibližně 60 procent ruských ropných produktů přepravovaných po moři prochází právě Baltem, což se Ukrajina snaží zkomplikovat útoky na ropné přístavy nacházející se na pobřeží Finského zálivu. Terčem úderů se letos staly zejména Usť-Luga a Primorsk. Jedná se ale také o důležitou dopravní trasu pro plavidla pohybující se mezi ruskou Kaliningradskou oblastí sevřenou mezi dvěma členskými státy NATO, Polskem a Litvou, a zbytkem Ruské federace.

V době míru by rozhodnutí uzavřít Rusům Finský záliv bylo problematické. V případě spuštění článku 5 Severoatlantické smlouvy by však námořní blokáda byla přípustná. Již v roce 2023 upozornil Alexander Lott, výzkumník působící v Centru námořního práva na univerzitě v Tromsø a na Tartuské univerzitě, že za válečného stavu by bylo možné uzavřít námořní dopravu pro státy, které nejsou členy NATO.

Po vstupu Finska a Švédska do NATO již na pobřeží Baltského moře kromě Ruska neleží žádná další země, která by nebyla členem Severoatlantické aliance. Proto Kreml v zimě 2024 těsně před přistoupením zatím posledního Švédska bil na poplach, vyhrožoval a nechal se slyšet, že Balt nikdy nebude majetkem NATO. Zároveň ale dělal všechno pro to, aby se tak stalo.

Spojenci vědí, s kým mají tu čest a svůj „majetek“ si pečlivě hlídají. Stačí si vzpomenout na razantní finský zásah proti tankeru Eagle S podezřelému z přerušení podmořských kabelů, na zabavování lodí stínové flotily švédskými úřady a vůbec na bezpečnostní spolupráci států v oblasti Baltu. To všechno dokazuje, že spojenci berou ruskou hrozbu vážně.

Po vyjádření estonského ministra zahraničí už Kreml ví, co nesmí udělat, aby se jeho noční můra zcela nenaplnila.

Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.