podle ukrajinských údajů bylo během třetí etapy osvobozeno dalších 51 kilometrů čtverečních a celkem od začátku operace 176 kilometrů čtverečních. Tato čísla pocházejí od ukrajinského velení a nelze je v podmínkách války ověřit.

Právě způsob, jakým Ukrajinci operaci vedou, zaujal ruského vojenského blogera vystupujícího pod přezdívkou Artjockey. Jeho komentář na Telegramu je pozoruhodný především tím, že připouští, že operace Vivaldi vyvrací některé představy, které se v ruském vojenském prostředí během války pevně usadily.

„Dlouho jsme žili v zajetí přesvědčení, že jinak než malými a velmi malými pěchotními skupinami bojovat nelze,“ píše bloger. „Toto tvrzení bylo znovu vyvráceno, a znovu Ukrajinou.“

Podle něj je Vivaldi v tomto ohledu podobná ukrajinskému vpádu do Kurské oblasti z roku 2024. I tehdy podle něj převládala představa, že v podmínkách moderního bojiště není možné utajeně soustředit dostatečné množství vojáků a techniky pro větší operaci. Ukrajinci ale podle blogera ukázali, že taková možnost existuje.

„Tajemství akcí ukrajinských ozbrojených sil je ve skutečnosti velmi jednoduché,“ tvrdí. Základem je podle něj skryté shromáždění rezerv, kvalitní průzkum, narušení nepřátelské logistiky a důkladný elektronický průzkum. Ukrajinské jednotky podle něj musejí před útokem zjistit nejen rozmístění ruských vojáků, ale také velitelská stanoviště, sklady, místa nasazení dronů a zásobovací trasy.

Dalším krokem je podle blogera elektronický boj. Ukrajinci podle něj zjišťují, jaké typy ruských dronů jsou v daném úseku používány a na jakých frekvencích pracují. „V okamžiku zahájení útoku je naším úkolem všechny tyto prostředky pomocí vlastního elektronického boje úplně uzavřít,“ popisuje svou představu o ukrajinském postupu.

Teprve potom přichází na řadu hlavní úder. „V okamžiku zahájení útoku zasáhnout nebo alespoň potlačit všechny cíle, které průzkum předem odhalil, a použít k tomu všechny dostupné síly a prostředky – od letectva po drony, od dělostřelectva po kamikadze pozemní robotické komplexy.“ Až poté podle něj může nastoupit útočná pěchota. „Po tom, co letectvo, dělostřelectvo a vlastní drony zasáhnou nebo potlačí odhalené cíle, včetně míst, odkud protivník vypouští drony, může teprve vyrazit vlastní útočná pěchota – na obrněných vozidlech, motocyklech nebo pěšky podle podmínek.“

Na celém popisu je podle autora nejzajímavější právě to, že podle něj nejde o žádnou zázračnou novinku. „Nejsem žádný geniální stratég,“ píše. „Je to velmi zjednodušené převyprávění kteréhokoli vojenského předpisu. A krátce řečeno, celé se to nazývá vševojskový boj.“

Právě v tom podle něj spočívá „tajemství“ ukrajinského úspěchu. Ukrajinská armáda podle něj znovu dokáže plánovat a provádět větší kombinované operace, místo aby byla odkázána pouze na malé pěchotní skupiny. Bloger přitom odkazuje na amerického analytika Michaela Kofmana, který podle něj už na jaře upozorňoval, že ukrajinská armáda znovu zvládá toto „zapomenuté umění“. „A teď vidíme ve druhé polovině roku 2026, nakolik měl pravdu,“ konstatuje autor.

Významnou úlohu ve Vivaldi podle ruského autora sehrávají také pozemní robotické komplexy. Ukrajinci je podle dostupných popisů používají k odminování, k útokům na opevněné pozice a v některých případech také k zásahům hluboko v ruském týlu. Ukrajinské velení například uvedlo, že těžké drony dopravovaly kamikadze pozemní roboty více než deset kilometrů za ruské linie.

Bloger ale význam těchto technologií zároveň nepřeceňuje. Zmiňuje například roboty používané k odminování nebo speciální kamikadze stroje, které nejprve několika výstřely napadnou budovu a poté do ní vjedou a explodují. Podle něj mohou takové prostředky snižovat ztráty a usnadňovat jednotlivé fáze operace, ale samy o sobě nejsou hlavním vysvětlením jejího průběhu.

„V základu jde stále o to, že se někteří ukrajinští velitelé v pátém roce války ‚naučili bojovat‘,“ píše. Tím podle něj myslí schopnost naplánovat větší operaci a skutečně ji provést s prostředky, které jsou k dispozici. Odmítá přitom i představu, že by za Vivaldi stály nějaké zázračné americké technologie. „Žádné tajemství v operaci Vivaldi není,“ tvrdí. „Úspěch není podmíněn americkými družicemi nebo použitím Palantiru, který se už v Z-blogosféře stačil proměnit v univerzální artefakt.“

Podle něj je celý postup „velmi jednoduchý, přinejmenším teoreticky“. Skutečný problém však spočívá v převedení teorie do praxe. A právě to se podle jeho názoru části ukrajinské armády podařilo. „Takto neumí bojovat zdaleka celá ukrajinská armáda,“ připouští. „Naopak, zatím je to jen její menší část.“ Zkušenosti z Vivaldi se ale podle něj mohou šířit do dalších jednotek. Jednak tím, že je budou ostatní pozorovat, jednak tím, že důstojníci 3. armádního sboru postupně získají vyšší funkce a přenesou své zkušenosti jinam.

Podobně popisují průběh operace i další zdroje. Analýza amerického Modern War Institute připisuje ukrajinskému postupu kombinaci dronové převahy, průzkumu a schopnosti zasahovat ruské týlové oblasti. Další analytici upozorňují na význam operačního utajení a elektronického boje, které podle jeho analýzy pomohly Ukrajincům dosáhnout momentu překvapení.

Ruský bloger nakonec přichází s ještě odvážnější úvahou. „Možná už nyní pozorujeme ten zlom na frontě, podobný konci první světové války, kdy byly vymyšleny hned dva způsoby, jak prolomit poziční pat,“ píše. Zatím podle něj existuje pouze jeden takový způsob – a ten má podle jeho hodnocení k dispozici Ukrajina.

„Pokud se ruské ozbrojené síly nedokážou rychle přizpůsobit, pak příští rok slibuje být velmi, velmi zajímavý – a to i z vojenského hlediska,“ uzavírá autor.

Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.