tsunami hrůz nám zatemňuje výhled, ničí naši ochablou víru v budoucnost. A do toho marnění přijde projev předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenová o stavu Unie. Projev, který má opačné předznamenání, mluví o rodící se silnější a nezávislé Evropě, která se, pravda, ocitla v otevřeně nepřátelském světě.
Projev von der Leyenové na všecky ty jednotlivé, temné hrůzy reaguje. Můžeme si o předsedkyni Evropské komise myslet leccos, ale nemůžeme popřít, že reprezentuje mimořádně velkou demokratickou sílu. Pokud si ta síla (EU) připustí, že silou skutečně je. A pokud udrží jednotu. Všem těm zlým zprávám dominují dvě. Ruská agrese a americká nereakce na ruskou agresi, americká podpora ruské agrese. Odtud se odvíjí jakýsi „syndrom evropské opuštěnosti“. Najednou máme dojem, že nás opustil náš transatlantický spojenec, který nám garantoval mír, bezpečí.
Nejde jen o Rusko. Připojuje se strach z velmi silné Číny, velmoci, která podporuje ruskou válku proti Ukrajině. A za druhé má stejný zájem jako Putin a Trump: rozloženou, slabou, dobyvatelnou Evropu. Tento zájem Čína podporuje mnoha akcemi, přičemž o některých píše třeba výroční zpráva BIS.
na svět se díváme stejnýma očima
A do této opuštěnosti, do tohoto evropského liberálního osamění (EU je stále mimořádně demokratické společenství se všemi komplikacemi, které to přináší) přichází dobrá zpráva: Evropská unie otevře dveře Kanadě, aby se stala prvním přidruženým členem Unie. Ta slova řekla von der Leyenová před přítomným kanadským premiérem Markem Carneym. Kanada nejsou Spojené státy. Není to velmoc a nevlastní jaderné zbraně. Ale je to velký, svobodný stát, rozlohou druhá největší země světa. Velikostí je před ní Rusko, za ní následují USA a Čína.
Těsně před projevem o stavu EU řekl Mark Carney na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu toto: „Členem Evropské unie se stát nesnažíme. Co chceme a o čem budeme diskutovat, je unikátní aliance mezi Kanadou a EU. Sdílíme stejné hodnoty, máme stejné priority a máme vzájemně se doplňující přednosti.“
Ursula von der Leyenová jeho slova potvrdila: „Na svět se díváme stejnýma očima: od umělé inteligence po změnu klimatu, od Arktidy po geopolitiku. A držíme při sobě: pokud jde o Ukrajinu, obranu, suroviny či dodavatelské řetězce. Především však… Evropa a Kanada věří v demokracii.“ Není to vůbec nepodstatné, věřit v demokracii začíná být jakási exkluzivita, výjimečnost. Demokracie je napadána i uvnitř Unie.
Premiér Carney potvrdil, že se již konají rozhovory o prohloubení partnerství v klíčových oblastech. Byl by to pro EU svého druhu převrat, skok jinam, do budoucnosti. Pokus o změnu. Ale, jak víme, změny narážejí a změny se neodpouštějí. Zakládající smlouvy EU zatím nic jako je „přidružený člen“ neznají. Když Německo navrhlo, aby se přidruženým členem stala Ukrajina, tak s tímto mezikrokem kancléř Merz neuspěl a narazil.
bez Trumpa nejsme bezmocní
Je jasné, že přidružení Kanady vyvolá obavy, co to bude znamenat, jestli se to ekonomicky vyplatí, a mnohé další podstatné i nepodstatné otázky. Země EU byly překvapeny. Zásadní však je, že se Kanada chce družit a přidružit, vysoce významné je právě to, že sdílí stejné hodnoty, že jí stále ještě o hodnoty rovnosti a svobody jde.
V lednu na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu vystoupil také Mark Carney. Kritizoval velmoci včetně Spojených států a bez obalu řekl, že „starý řád se nevrátí. Neměli bychom ho oplakávat“. Tuhle větu by si měli Evropané opakovat před spaním. Neoplakávat to, co skončilo, a budovat nové společenství. Von der Leyenová trefně řekla, že ono partnerství s Kanadou reaguje „na trhliny v mezinárodním systému založeném na pravidlech“. Reaguje na svět bez pravidel, na svět velmocí bez pravidel.
Pro Čechy může být pozoruhodné, že Carney v Davosu citoval Václava Havla, jeho Moc bezmocných. A došel k závěru, že geopolitika mezi velmocemi sice dnes nepodléhá žádným omezením, ale „ostatní země, zejména středně velké mocnosti jako Kanada, nejsou bezmocné. Mají schopnost vybudovat nový řád, který ztělesňuje naše hodnoty, jako je respekt k lidským právům, udržitelný rozvoj, solidarita, suverenita a územní celistvost států“. Dodal, že moc oněch méně mocných začíná upřímností.
Toto je mimořádně důležité pro rozlohou, počtem obyvatel a významem menší státy jako je Česká republika. Jde však o to, jestli stále, i za vlády Andreje Babiše, vyznáváme hodnoty, o kterých Carney mluvil, respekt k lidským právům, udržitelný rozvoj, solidaritu, suverenitu a územní celistvost států. Ursula von der Leyenová tyto hodnoty uznává a chce je spolu s „přidruženou“ Kanadou pěstovat. Zároveň má s Kanadou plán ekonomicko-politický: „Vytvoříme technologické spojenectví. Propojíme naše obranné průmyslové základny. Z Arktidy učiníme vlajkovou loď našich společných projektů,“ sdělila v projevu o stavu EU.
Často jsme ve svých představách příliš uzamčeni uvnitř českých hranic, uvnitř domácího dění. Mnozí mají pocit, že se jich „Brusel“ netýká, že je to jen „byrokracie“. Omyl, Brusel přichází s plánem pro budoucnost, s mimořádně dobrou zprávou: Máme spojence. Tím spojencem je Kanada, druhá největší země světa. Země s hodnotami svobody.
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.