bojoval jako dobrovolník v obou čečenských válkách (1994–1996 a 1999–2009) i v rusko-gruzínské válce v roce 2008, kde se poprvé setkal s ukrajinskými dobrovolníky. Doma stačil vystudovat ekonomii a v Paříži mezinárodní vztahy.

Po ruském obsazení Krymu a vypuknutí bojů na Donbasu se v roce 2014 přesunul na Ukrajinu a okamžitě začal cvičit ukrajinské dobrovolnické oddíly. Spolu s pouhými šesti kolegy založil Gruzínskou národní legii.

Byl tak úspěšný, že o pouhé dva roky později byla legie integrována do struktur ukrajinské armády.

pět pokusů o atentát

Mamuka Mamulašvili je po kavkazsku uctívaným velitelem a Ukrajinci bez odporu přijali jeho podmínku, že nábor nových bojovníků do legie si povede osobně a sám.

„Nestojíme o ty, kdo si chtějí zastřílet a zabíjet. Bojujeme, abychom chránili lidi. Jsme především ochránci civilistů. Nepřijmeme zabijáky z radosti, pravicové extremisty, rasisty. Proto stojíme o lidi s vojenským výcvikem a s bojovou zkušeností“.

Podle jeho slov průměrně neuspěje kolem sedmdesáti procent ze všech přihlášených dobrovolníků. Ti pak odcházejí k jiným mezinárodním jednotkám ukrajinské armády.

Dnes je Gruzínská národní legie zvláštní jednotkou ukrajinské armády pro utajené operace, často za linií fronty. Vede i výcvikové programy pro ukrajinské civilisty a domobranu. Většinu jejích vojáků tvoří vedle Gruzínců zahraniční dobrovolníci z řady zemí.

Mamuka Mamulašvili byl ruskými úřady úřady prohlášen za teroristu a odsouzen v nepřítomnosti na doživotí. Do dnešního dne přežil pět pokusů o atentát či otravu.

Může být někdo po třiceti dvou letech v prakticky nepřerušované válce ještě schopen vnímat normální svět? A jak v jeho případě definovat „normální“? Psychologie má už dnes dostatečné znalosti o zvládání extrémního stresu z bojových nasazení, smrti či zranění přátel či civilistů, rozsáhlé destrukce, nesmyslných ztrát.

„Proti Gruzínské legii za celou dobu jejího bojového nasazení nebylo vzneseno ani jedno obvinění z válečných zločinů a násilí proti civilistům.“

Od roku 1980 je popisuje jako posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Jejich největší záludnost tkví v tom, že se mohou projevit psychickým zhroucením nebo vyhořením i po velmi dlouhé době, třeba i desítek let. V poslední době stále více psychologů zastává názor, že asi nejdůležitější možností a prostorem terapie PTSD je pomoc jiným.

hlavně chránit své vojáky

Myslím na to, když se dívám na život Mamuky Mamulašviliho. Univerzitně vzdělaný člověk, mluvící francouzsky a anglicky, válečník a zabiják, který celý život podřídil boji proti ruské agresi, třeba i v tom, že nikdy nepil alkohol a nebral drogy.

Po ruském masakru v Buči v roce 2022 dal rozhovor, který ruská propaganda okamžitě zneužila. Věděl o Buči hodně, protože Gruzínská legie bojovala při obraně hostomelského letiště, vzdáleného jen tři a půl kilometru.

Jeho výrok, vytržený z kontextu měl jakoby naznačovat, že jako pomstu za masakr civilistů v Buči Gruzínská legie napříště nebude brát ruské zajatce. Po ostré mezinárodní reakci – zabíjení zajatců zakazují mezinárodní konvence – svoje vyjádření vysvětlil, ale dodnes si kvůli tomu nese nálepku kontroverzního válečníka.

Zároveň však má i pověst chladně uvažujícího marketingového mozku, výjimečného diplomata, podřizujícího všechno, co dělá mimo bojové nasazení, ochraně svých vojáků. Proti Gruzínské legii za celou dobu jejího bojového nasazení nebylo vzneseno ani jedno obvinění z válečných zločinů a násilí proti civilistům.

obrazy jako autoterapie

V říjnu 2025 zažila Oděsa mimořádné překvapení – Mamulašvili tam vůbec poprvé představil výstavu svých abstraktních obrazů. Stala se z toho senzace a podle dostupných informací byla všechna díla prodána v diskrétní elektronické aukci, které se zřejmě zúčastnili především zahraniční diplomaté na Ukrajině.

Západní trh s obrazy reagoval okamžitě. V příštím roce by mohly proběhnout výstavy v New Yorku a Washingtonu, a zájem projevují i další galerie západních zemí. Tento týden je výstava otevřena i hlavním městě Ukrajiny Kyjevě.

Překvapivý autor, od kterého nikdo nic uměleckého nečekal, přiznal, že obrazy maluje už několik let coby ryzí a neškolený amatér jako formu autoterapie. Veškerý příjem z prodeje obrazů pak jde okamžitě na konkrétní lékařské vybavení Gruzínské legie.

Nás může zajímat, že díky spolupráci ukrajinských, slovenských a českých aktivistů bude patnáctého září zahájena vůbec první zahraniční výstava obrazů Mamuky Mamulašviliho v pražském kině Atlas.

Nelze nezmínit slovenskou eskapádu, přesněji snad švejkiádu, která vloni rozbouřila vody slovenské domácí politiky. Premiér Robert Fico v lednu 2025 dramaticky oznámil, že slovenské tajné služby odhalily přípravy státního převratu, který prý organizoval právě Mamuka Mamulašvili ve spolupráci se slovenskou opozicí.

Jako „důkaz“ představil jednu fotografii z veřejné návštěvy slovenských aktivistů na Ukrajině a jejich, opět zcela veřejné, setkání právě s Mamulašvilim. Příprava puče byla podle Fica odvrácena a gruzínský „extremista“ byl na podnět slovenské vlády zařazen na seznam osob se zákazem vstupu do všech zemí schengenského prostoru.

Jenomže v červnu tento „extremista“ před budovou slovenské vlády v Bratislavě v televizním rozhovoru s úsměvem komentoval výroky pana premiéra. V červenci 2026 zase vystoupil prostřednictvím videomostu na trenčínském festivalu Pohoda.

Článok uverejňujeme so súhlasom portálu hlidacipes.org. Ďakujeme!