Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Fotograf, ktorého netreba predstavovať. Petr Pavel robí Česku reklamu, akú si len tak nekúpite

.forum 24 .adam Šrámek .svet

Mezi akreditovanými fotografy o víkendu u trati Hungaroring stál muž, kterého by tam nikdo nehledal. Český prezident tam nefotil pro Hrad ani pro protokol. Přesto udělal pro obraz Česka ve světě víc než řada pečlivě naplánovaných oficiálních návštěv.

Fotograf, ktorého netreba predstavovať. Petr Pavel robí Česku reklamu, akú si len tak nekúpite SITA/AP Photo/Darko Vojinovic

v neděli 26. července vyhrál Velkou cenu Maďarska Lando Norris, druhý dojel Max Verstappen a třetí skončil Kimi Antonelli. V zahraničních redakcích ovšem výsledek závodu překryl jiný detail. Mezi fotografy ve vestách se u zábran pohyboval Petr Pavel, prezident České republiky, s akreditací Mezinárodní automobilové federace a se dvěma fotoaparáty na krku. O publicitu se postaral především maďarský premiér Péter Magyar, který zveřejnil společný snímek ze startovního roštu a svých čtenářů se zeptal, zda tuší, kdo je ten fotograf, do kterého tam narazil.

Kdo prezidenta sleduje déle, ten se nedivil. Fotografie a motorsport jsou dvě Pavlovy dlouhodobé vášně a on je spojuje s pozoruhodnou pravidelností. Na Hungaroringu ho provázel český fotograf formule 1 Jiří Křenek, kterého o to požádal delegát FIA. Do Budapešti přitom prezident přijel v době dovolené jako soukromá osoba a žádný oficiální program si k tomu nepřidal.

Začátek této historie leží v saúdskoarabských dunách. V lednu 2025 vyrazil Petr Pavel na Rallye Dakar jako první prezident v dějinách závodu. Nefungoval tam jako čestný host, ale jako někdo, kdo si veze foťák a spacák. Spal ve stanu, jedl to samé co ostatní, vyzkoušel si řízení závodního kamionu a pět dní fotil. Dakar podle svých vlastních slov považuje fotograficky za nejatraktivnější akci, jakou zatím zažil.

V červnu letošního roku následoval slavný vytrvalostní závod 24 hodin Le Mans. Na okruh v Le Mans dorazil znovu s kompletní technikou, fotil hypersporty z bezprostřední blízkosti a potkal se s prezidentem FIA Muhammadem bin Sulajimem i s Jackym Ickxem, tedy s mužem, který Le Mans vyhrál šestkrát a kterého Pavel v únoru přivítal na Pražském hradě. Ve stejném víkendu ještě stihl festival Rock for People a koncert Iron Maiden.

Domácí zastávky jsou v tom výčtu možná ještě důležitější. Na Masarykův okruh přijel na motocyklové Grand Prix v roce 2025 i v roce 2026, oba roky na vlastní motorce a bez limuzíny. V tropickém dni odložil kombinézu, u trati se pohyboval v tričku a kraťasech, akreditaci měl na krku a mezi profesionálními fotografy prostě zapadl. Fotil Filipa Salače, který letos v Brně dojel v Moto2 třetí. Kromě Brna prošel s objektivem také Most, Sosnovou, Vysoké Mýto i plochodrážní Grand Prix na pražské Markétě.

Tady se dostáváme k tomu, proč nejde o rozmar hlavy státu. Snímky Petra Pavla nekončí v šuplíku. Vzniká z nich projekt Objektivem Petra Pavla, limitovaná kolekce velkoformátových reprodukcí na plátně o rozměru 60×40 centimetrů, každá s prezidentovým podpisem. Třináct fotografií z roku 2025 se loni v prosinci dražilo na platformě Dobrobot ve prospěch Nadačního fondu Evy Pavlové a vyneslo více než 668 tisíc korun. Spolu s prodejem kalendáře se na pomoc rodinám a dětem v nouzi vybralo dohromady bezmála 870 tisíc. Nejvíc peněz přinesly právě fotografie z Dakaru.

Debata o tom, zda akreditace u trati není privilegium plynoucí z funkce, tím dostává jasnou odpověď. Pavel nebyl oficiálním fotografem formule 1 ani jejím zaměstnancem, měl standardní fotografickou akreditaci, kterou vydává federace lidem s doložitelným výstupem. Jeho výstup je doložitelný a navíc končí u dětí, které o motorsportu nikdy neslyšely.

Zásadní přínos ale leží jinde. Česko se v zahraničních médiích objevuje nejčastěji v souvislosti s politikou, a to obvykle ne v té nejpříjemnější poloze. Tentokrát se dostalo na oficiální kanály formule 1, do L’Équipe, na ESPN, na Motorsport.com i do italských motoristických titulů, a to v roli sympatické kuriozity, kterou si lidé rádi přeposílají. Takovou pozornost si žádné ministerstvo nekoupí.

Kampaň s podobným dosahem by stála miliony a působila by uměle, protože publikum dnes marketing pozná na první pohled. Prezident, který si v poledním žáru dřepne k zábraně a hledá ostrý záběr, marketingově nepůsobí. A právě proto funguje.

Ten efekt navíc nezůstává symbolický. Motorsport je pro Česko konkrétní ekonomika. Návrat MotoGP do Brna přivedl v roce 2025 na okruh 219 544 diváků, letos v netradičním červnovém termínu a v extrémních teplotách 171 230. Studie Vysoké školy ekonomické v Praze vyčíslila, že proti veřejným nákladům na licenci a bezpečnost ve výši 176,5 milionu korun stály souhrnné daňové výnosy 310 milionů.

 Třetinu návštěvníků tvořili cizinci, útraty místních obyvatel představovaly jen osm procent celkové spotřeby a ekonomický výkon akce podle autorů studie stál za vznikem přibližně 1400 pracovních míst. Televizní přenosy podle promotéra Dorna vidělo 150 milionů lidí. Přesto letos na jaře ministr sportu Boris Šťastný rozporoval výši státní dotace.

V takové situaci má hlava státu, která zná prezidenta FIA i šéfa formule 1 osobně a přijede na okruh z vlastní vůle, hodnotu, jakou nenahradí žádná analytická příloha. Nejde o smlouvy podepsané v paddocku, ty nikdo neohlásil a bylo by nesmyslné je předstírat. Jde o něco méně viditelného a v mezinárodním prostředí velmi cenného, totiž o důvěru a o samozřejmou přítomnost ve správných místnostech.

Věcná kritika samozřejmě existuje a patří k věci. Otázka, kolik stojí doprava a ochranka prezidenta na soukromé cestě, je legitimní a Hrad na ni má odpovídat čísly, ne podrážděností. Do kategorie legitimní kritiky naopak nepatří pohoršování se nad kraťasy, řeči o bulvarizaci úřadu ani útoky, které se pod zahraničními příspěvky množily ve stylu kolaborant a vlastizrádce. Ty o kritizovaném nevypovídají nic a o kritizujících téměř všechno. Důstojnost prezidentského úřadu se nešije z látky, ale skládá se z toho, jak se člověk chová a jak mu ostatní věří.

V Budapešti se ho zeptali, komu fandil. Odpověděl, že jeho vnuk je nadšený z Landa Norrise, takže fandil s ním, a vyšlo to. Země se nereprezentuje jenom komuniké. Reprezentuje se také tím, že její prezident umí zaostřit, obejde se bez pódia a v Maďarsku ho místní premiér pozná nejdřív jako fotografa. To je příběh, který o Česku vypráví přesně to, co potřebuje slyšet svět i my sami.

Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite