analýza identifikuje jako hlavního iniciátora celé akce prvního náměstka šéfa Putinovy administrativy Sergeje Kirijenka. „Kirijenko potřebuje ne vítězství, ale řízenou stabilitu,“ píše se v článku. Podle autora je Kirijenko technokrat, jehož úkolem je udržovat vnitřní stabilitu v Rusku. Válka mu však přináší strukturální problémy. Mobilizace generuje sociální nespokojenost, „pohřebné“ za padlé vojáky vyčerpává regionální rozpočty a demografické ztráty podkopávají volební základnu.
Melničenko je podle The Moscow Times Kirijenkovým obchodním partnerem. Jejich vazba se prý projevuje skrze Putinovo vzdělávací a personální středisko „Sirius“, na které Kirijenko dohlíží. Melničenko tam údajně vložil 32 miliard rublů jako výkupné, což mu otevřelo cestu na obálku The Economist.
Rozhovor vedl Arkadij Ostrovskij, editor The Economist zodpovědný za Rusko. Autor analýzy však poukazuje na to, že sloupek „By Invitation“ je napsán zcela odlišným jazykem než je ten Melničenkův. „Sloupek je napsán systémovým jazykem mezinárodních vztahů: ‚inženýrské konstrukce‘, ‚architektura bezpečnosti‘, ‚jaderné zadržování jako funkce racionálních center rozhodování‘. To vše ve stylu západního liberálního ‚policy paperu‘.“
Jako pravděpodobní autoři textu jsou označeni Fjodor Lukjanov, editor časopisu Rossija v globalnoj politike, nebo Andrej Bystrickij, předseda Valdajského klubu a bývalý producent Ruské služby BBC.
Klíčovou roli přisuzuje analýza Alexandru Lebeděvovi, bývalému sovětskému zpravodajci, který v Londýně působil v letech 1988 až 1992. Lebeděv úspěšně převedl britské operativní kontakty do mediálních aktiv, když koupil Independent a Evening Standard. Jeho syn Jevgenij se stal v roce 2020 doživotním peerem Spojeného království.
„Tvoří to, co se ve zpravodajském žargonu nazývá ‚legální rezidentura‘ – legitimní institucionální přítomnost v samém srdci britské politické a mediální soustavy,“ píše The Moscow Times.
Článek ukazuje, že publikované texty tvoří tři vzájemně propojených částí. Rozhovor vytváří lidský obraz Melničenka – fyzik, Černobyl, strach z Putina, cesta od stánků s losy k majetku 20 miliard dolarů. Redakční článek legitimizuje publikování prohlášením, že redakce s Melničenkem nesouhlasí. Autorský sloupek pak formuluje hlavní sdělení. že Rusko má mít „suverenitu, tedy imunitu podobnou čínskému požadavku na nezasahování“. Jedná se o přání Kremlu zabalené do liberálního filosofického diskursu. „Nikde čtenář nenajde slovo ‚agrese‘ nebo ‚okupace‘. Je tam ovšem kremelský obrat ‚ukrajinský politický převrat z roku 2014‘,“ upozorňuje autor.
Analýza cituje několik expertů. Bývalý Putinův ekonomický poradce Andrej Illarionov z Cato Institute celou akci označil za „aféru Melničenko – The Economist“, kde je obětí západní čtenář a příjemcem výhod Kreml. Vitalij Ginzburg, který Melničenka osobně zná, to komentoval: „Kreml vytáhl z tabatěrky nejchytřejšího a nejčerstvějšího čerta.“ Ukrajinská režisérka a vojačka Olena Apčelová k tomu dodává: „Svět stále příliš často dává přednost tomu, aby se o Ukrajině dozvídal od ruských hlasů, když tyto hlasy mluví se západním přízvukem.“
Autor na závěr připomíná, že v červenci 2026 se na obálce nejvážnějšího analytického časopisu světa objevil člověk ve fraku ve styli Mao Ce-tunga, jehož továrny pracují pro Putinovu válku. Melničenko přitom agresi ani válku ani jednou nezmínil. „Nesplnitelný sen každého propagandisty, nikoli materiál ve vlastních novinách, ale materiál v těch nepřátelských, které šíří potřebný narativ a upřímně se považují za nezávislé.“