číňané tiše posilují vazby s představiteli a elitami, které budou po Putinově odchodu formovat budoucnost Ruska, píše deník The Moscow Times s odvoláním na americký magazín The Wall Street Journal. Rusku, které nyní stojí v roli juniorního partnera Pekingu, nezbývá, než nenápadný a stupňující se tlak strpět. Stejně jako prorůstání vlivu Číny do oblastí, které Putin donedávna kategoricky považoval za svou absolutní mocenskou doménu.

Rusové údajně stále častěji odhalují případy čínské špionáže a rekrutování středně postavených úředníků do služeb Pekingu. Moskva o tom moc neinformuje, a brání se i tomu, aby to s Čínou řešila přímo. Bojí se totiž zhoršení vztahů s touto velmocí. Čínský vliv se přitom patrně bude i nadále stupňovat, protože protizápadní nálady jsou prý v ruské společnosti tak hluboce zakořeněny, že prý přežijí i vůdce, které je podnítil.

Peking se zároveň snaží o to, aby Rusko, které si již v řadě ohledů podmanil, veřejně neponížil. Využívá slabosti této země k tomu, aby prohluboval závislost Kremlu a nepřímo ho nutí přijímat ústupky, jichž by jinak nedosáhl. Vytrvale nutí Moskvu, aby jednala v jeho zájmu a formuje prý vztahy a struktury, které do budoucna vydrží celé dekády.

Jako příklad takového, dříve nemyslitelného vlivu má sloužit situace bývalých sovětských republik ve střední Asii. Putin si vliv Ruska v těchto zemích vždy žárlivě střežil. Více než deset let vzdoroval myšlence, že by se hlavní měnou rozvojové banky Šanghajské banky pro spolupráci zřízené pro financování projektů ve střední Asii stal čínský jüan. To se však loni změnilo. „Finanční izolace donutila Rusko přehodnotit svůj postoj a nyní je ochotno stát se členem banky výměnou za záruky, že jeho činnost nebude omezena západními sankcemi,“ popsali analytici.

Více než třetinu ruského zahraničního vývozu, podle některých až čtyřicet procent, tvoří export do Číny. I ten se ale řídí především podle čínských potřeb a zájmů. Jako výmluvný příklad takovéhoto jednostranného obchodního vztahu je uváděna ruská snaha o vybudování ropovodu Síla Sibiře 2.

Čína dlouho okolkovala a pak si prý stanovila podmínku, že ropovod má smysl pouze v případě, pokud bude Moskva plyn Pekingu prodávat za cenu odpovídající silně dotované ceně na ruském vnitřním trhu. Do té doby se prý o výstavbě plynovodu nemá smysl bavit. Navzdory ruským nadějím tak smlouva o vybudování plynovodu dosud podepsána nebyla, a to ani poté, co do Pekingu odcestoval ruský prezident osobně.

Číňané se prý rozhodli počkat, až se ekonomická situace v Rusku ještě dále zhorší. Až budou Rusové na kolenou, nezbude jim, než souhlasit s podmínkami, které jsou výhodné pro Čínu. Ke spěchu je prý nic nenutí. A zemní plyn si mohou koneckonců bez potíží nakoupit z řady jiných zemí.

Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.