politická kariéra Tulsi Gabbardové byla odjakživa provázená řadou otazníků. Pětačtyřicetiletá Havajanka se zkušeností s válkou v Iráku začínala v regionální politice jako demokratka, a i do pozice federální kongresmanky byla zvolena v barvách této strany – jako obdivovatelka Baracka Obamy. V následujících letech se posunula dále doleva a sblížila se s nejvýraznějším zástupcem „demokratických socialistů“, Berniem Sandersem, za jehož zvolení se přimlouvala v roce 2016.

V roce 2020 se dokonce ucházela o demokratickou prezidentskou nominaci právě z pozice levicové populistky a odpůrkyně mezinárodních intervencí, její kandidaturu ovšem zhatila obhajoba diktátorů typu Bašára Asada, a především Vladimira Putina, kvůli které byla Hillary Clintonovou označená za „ruskou favoritku“.

Proruské síly skutečně do Gabbardové vkládaly velké naděje a největší donátorkou její prezidentské kampaně byla Putinova obdivovatelka Sharon Tennisonová, jejímž cílem je už od dob studené války zlepšení rusko-amerických vztahů. Kongresmanka výměnou za to relativizovala ruské zločiny a po vypuknutí plnohodnotné války na Ukrajině začala šířit propagandistické konspirace typu existence amerických laboratoří na vývoj biologických zbraní.

Po debaklu v boji o prezidentskou nominaci demokratů se Gabbardová začala sbližovat s Trumpovými republikány a stala se oblíbeným hostem nejen ruské stanice RT, ale i pravicových Fox News. Politička, která na federální úrovni vyrostla i na vlně hledání ženských a etnicky a nábožensky různorodých kandidátů, začala být ostrou kritičkou diverzity a v roce 2022 opustila Demokratickou stranu. Převlečení politického kabátu dokonala o dva roky později, když veřejně podpořila Trumpovu prezidentskou kandidaturu a vstoupila do Republikánské strany. Za odměnu se pak stala právě šéfkou DNI, která má na starosti koordinaci a vedení všech osmnácti zpravodajských služeb včetně CIA.

rodinná záležitost

Zvláště havajská média od vstupu Gabbardové do politiky upozorňovala na to, že je z rodiny s úzkými vazbami na SIF – odštěpeneckou skupinu od hnutí Haré Kršna, která si navzdory pouhým několika tisícům členům získala značný politický vliv právě zejména na Havaji. Na nejvyšší politickou pozici to z členů SIF dotáhl před Gabbardovou její otec Mike, který měl opačnou trajektorii než jeho dcera.

Mike Gabbard začínal jako ultrakonzervativní republikán a aktivista proti legalizaci homosexuálních sňatků, posléze však úspěšně zakotvil v Demokratické straně, která je na Havaji dominantní. Právě v demokratických barvách se pak Gabbardovi podařilo nechat zvolit až do úřadu státního senátora, který zastává nepřetržitě již dvacet let. Jeho žena Carol pro změnu působila v Radě pro vzdělávání státu Havaj.

Oba rodiče Gabbardové členství v SIF bagatelizují a označují se za otevřené různým náboženským směrům, jejich oddanost organizaci je však prokázaná a dlouholetá. Sama Tulsi ostatně v tomto prostředí vyrůstala, absolvovala internát SIF na Filipínách a vůdce organizace Chrise Butlera v minulosti označovala za svého „spirituálního vůdce“.

Lidé z SIF také odjakživa figurovali v politických kampaních Gabbardové – a to jak v roli poradců a členů týmu, tak i kontraktorů, kterým kongresmanka vyplácela statisíce dolarů za těžko prokazatelné služby, pro které neměli žádnou kvalifikaci. Nikdo však netušil, jak velký vliv Butler na Gabbardovou skutečně má – tedy až do reportáže deníku The Washington Post, který se přes bývalou členku organizace dostal k tisícům interním dokumentům nadiktovaným podle investigativních novinářů právě samotným vůdcem SIF.

Butler v uniklých dokumentech požaduje konkrétní politické kroky, které následně Gabbardová v roli kongresmanky skutečně učinila – mimo jiné včetně předkládání návrhů zákonů ve Sněmovně reprezentantů. Organizace také podle všeho psala a schvalovala texty konkrétních příspěvků Gabbardové na sociálních sítích – jako třeba když jí SIF nadiktovala přesné znění tweetu o Kurdech v roce 2014 nebo téměř doslovně opakovala kritiku tehdejšího ministra zahraničí Johna Kerryho.

Šokující je rovněž způsob, jakým se Butler o tehdejší člence federálního Kongresu vyjadřuje – káravě a někdy až s pohrdáním, zkrátka jako o někom, kdo má bez přemýšlení plnit jeho přání. Není proto divu, že Gabbardová rezignovala pouhé dva dny poté, kdy se o existenci připravované reportáže Washington Postu dozvěděla, ačkoli tak učinila s odvoláním na zdravotní problémy svého manžela.

politické ambice

O SIF se ví všeobecně málo – na veřejnost o ní unikají kontroverzní informace prakticky jedině od jejích bývalých členů, kteří o skupině hovoří jako o sektě. „Byla jsem vychovávána k víře, že Chris Butler je hlasem božstva na zemi, a pokud jste ho zpochybnili nebo se ho jakkoli dotkli, v podstatě jste uráželi samo božstvo,“ popsala vnitřní dynamiku sekty jedna někdejší členka SIF.

Příliš jasné nejsou ani cíle organizace; je známo jen to, že je silně zaměřená proti homosexualitě a islámu, zatímco prosazuje pozitivní vztah k životnímu prostředí a samozřejmě i káže důležitost jógy a meditace. Prominentní členové jako Gabbard nebo jeho dcera se v minulosti silně angažovali právě v boji proti stejnopohlavním sňatkům, tyto názory však alespoň na veřejnosti eventuálně utlumili a sladili s většinovým postojem společnosti – bezpochyby proto, aby se stali volitelnějšími.

Nemůže být ovšem pochyb o tom, že má Butler ambice ovlivňovat politiku: k prvnímu pokusu ostatně došlo již v 70. letech, kdy členové SIF založili hnutí s názvem Nezávislí za zbožnou vládu, které se pokoušelo kandidovat do havajského parlamentu. Stejně jako dnes se přitom maskovalo jako „nadkonfesní“ a svoji příslušnost k sektě se pokoušelo skrývat. S Gabbardovou samozřejmě dosáhl Butler dosud největšího politického vlivu a teprve zbývá rozklíčovat, jaké konkrétní zájmy se pokoušel prosazovat zejména v období, kdy byla jeho učednice šéfkou tajných služeb – uniklé dokumenty se totiž vztahují jen k době jejího působení v Kongresu.

Investigace Washington Postu však již odhalila, že mají i některé z nejkontroverznějších názorů Gabbardové původ v SIF: například její dlouholetá obhajoba syrského diktátora Asada a konspirační pohled na tajné služby, které přitom měla pod Trumpem řídit. Nebylo by proto nijak překvapivé, kdyby se prokázalo, že byl stejně tak Butler zdrojem náklonnosti Gabbardové k Putinovi, což patří mezi jeden z mála jejích skutečně konzistentních politických postojů.

Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.