volby do jednokomorového maďarského parlamentu se konají v neděli 12. dubna, volební systém je přitom proslule kombinovaný. Kombinuje totiž poměrné rozdělení hlasů s jednomandátovými, většinově volenými obvody, ve kterých vítěz bere všechno. V těchto obvodech se vybírá celkem 106 ze 199 poslaneckých mandátů a jsou nakresleny tak, aby zvýhodňovaly vládní stranu Fidesz.

V obvodech zahrnujících části Budapešti kupříkladu připadá na jednoho poslance větší počet voličů, zatímco ve venkovských obvodech, kde má historicky převahu Fidesz, je jich až o desítky tisíc méně. Podobně jako v Česku existuje v Maďarsku pětiprocentní hranice pro vstup do parlamentu. Volební právo mají od roku 2014 i statisíce etnických Maďarů žijící na územích bývalého Uherska, tedy zejména na Slovensku, v Rumunsku a Srbsku.

kdo se uchází o hlasy?

Maďarským premiérem je už od roku 2010 Viktor Orbán, který tuto funkci letos znovu obhajuje. Orbán začínal v čele liberálních studentských protestů proti komunistickému režimu, později se posunul ke konzervativní a nakonec národovecké, nepokrytě autokratické pravici, a stal se dokonce inspirací pro podobně změřené politiky po celé Evropě i ve Spojených státech.

Volba Orbána znamená pokračování dosavadního směřování Maďarska, které se vyznačuje stále větším odporem vůči Evropské unii nebo Ukrajině, a naopak náklonností k Íránu, komunistické Číně a zejména Putinově Rusku. Současná maďarská vláda na evropské úrovni fakticky reprezentuje ruské zájmy, jak nedávno potvrdily nahrávky ministra zahraničí, který Moskvě vynášel citlivé informace z jednání EU nebo lobboval za zrušení sankcí uvalených na ruské oligarchy, banky a firmy.

V samotném Maďarsku Orbán koncentruje moc ve všech oblastech od médií až po soukromou sféru, kde spřátelení oligarchové (a často příbuzní) těží z lukrativních státních zakázek a z peněz z evropských fondů. Maďarsko je po šestnácti letech vlády Fideszu považováno za nejzkorumpovanější, ale zároveň i jednu z nejchudších zemí Evropské unie, která trpí vysokými cenami, nízkými mzdami a odlivem mladých lidí do zahraničí.

Orbánovým hlavním vyzyvatelem je letos Péter Magyar, zakladatel strany Tisza a někdejší člen Fideszu, který se s Orbánem v roce 2024 rozešel po skandálu prezidentky Katalin Novákové a vlastní exmanželky, ministryně spravedlnosti Judith Vargové. Na rozdíl od tradičních opozičních sil v Maďarsku není Magyar liberál ani bývalý komunista, naopak jde o konzervativního a nacionalistického politika. Kritizuje proto zejména četné skandály a korupční aféry současného režimu a zaměřuje se právě i na špatnou hospodářskou situaci v zemi.

Přes zásadní ideologické rozdíly se za Magyara postavila velká část tradiční liberální opozice, která v něm vidí jediného politika schopného Orbána porazit. Velká část opozičních kandidátů z voleb odstoupila právě ve prospěch Tiszy, přestože o vstup do parlamentu stále usiluje recesistická Strana maďarského dvouocasého psa (MKKP) nebo levicová Demokratická koalice (DK) donedávna vedená expremiérem Ferencem Gyurcsánym.

Kandiduje také extremistické Hnutí Naše vlast (MHM), které před dvěma lety zabodovalo s téměř sedmi procenty ve volbách do Evropského parlamentu. Tato strana zastává ještě ostřejší protievropské a protiimigrační postoje než Fidesz, staví se proti očkování a vyžívá se v konspiračních teoriích včetně těch otevřeně antisemitských. Klade si také nároky na území sousedních států, kde žijí maďarské menšiny, například vyjádřilo zájem na anexi části Ukrajiny v případě, že napadená země prohraje válku s Ruskem.

Právě Hnutí Naše vlast má na rozdíl od ostatních menších stran podle průzkumů jako jediné šanci na to, že by se mu mohlo podařit probojovat do parlamentu. Spekuluje se proto, že by se od jeho výsledku mohla odvíjet podoba budoucí vlády, pokud by byly síly mezi vládou a opozicí příliš vyrovnané.

budou volby svobodné a férové?

Svobodné pravděpodobně ano, ale férové určitě ne. Skutečný volební podvod se všeobecně neočekává, opozice i vláda z tohoto důvodu nasadily tisíce dobrovolných pozorovatelů, kteří budou na průběh hlasování dohlížet ve skoro každé volební místnosti. Hrací pole je ovšem mimořádně nerovné.

Vláda má na své straně vedle volebního systému státní i velkou část soukromých médií nebo síť spřátelených oligarchů, kteří dnes vlastní zhruba čtvrtinu maďarské ekonomiky. Orbán navíc v roce 2021 prosadil zákon, který Maďarům umožňuje hlasovat po celé zemi bez ohledu na místo bydliště. Kritici upozorňují, že to v praxi umožňuje takzvaný „voličský turismus“, kdy vládní strana sváží příznivce do klíčových jednomandátových obvodů, aby v nich přečíslila opozici.

Jak nedávno zdokumentoval film Cena hlasu, objevuje se také stále více důkazů o masivním nakupování hlasů zejména ve venkovských oblastech s početnou romskou komunitou. Vládní strana Fidesz se měla v posledních týdnech s pomocí lokálních politiků pokusit uplatit statisíce chudých voličů, a to jak prostřednictvím přímé nabídky peněz výměnou za hlas, tak i s pomocí materiálních dávek jako jsou příděly jídla nebo dřeva na podpal.

kdo má větší šanci zvítězit?

Jak už je v Maďarsku zvykem, předvolební průzkumy provládních a nezávislých nebo spíše opozici nakloněných výzkumných agentur předpovídají diametrálně odlišné výsledky. Zatímco z provládních průzkumů by se zdálo, že má Orbán vítězství v kapse, nezávislé společnosti naopak očekávají drtivý triumf Pétera Magyara.

Za této situace nezbývá než se pokusit číst mezi řádky a odvozovat trendy z náznaků spíše než z konečných čísel. Je například zajímavé, že provládní průzkumy dávají Orbánovi podstatně nižší náskok, než jaký má opozice v průzkumech nezávislých. Vláda také do spřátelených výzkumných agentur nepokrytě investuje nemalé prostředky, a dává jim tak finanční motivaci vykazovat lepší čísla.

Důležitým ukazatelem může být i celková atmosféra ve společnosti, která spíše nahrává opozici. Maďaři působí po šestnácti letech vlády Fideszu unaveně a sám Orbán má ve srovnání s Magyarem viditelně méně energie i během veřejných vystoupení. Opozice naopak na každodenní bázi zaplňuje náměstí po celé zemi, od Budapešti a větších měst až po městečka, kde tradičně dominoval Fidesz.

Orbán navíc vede před volbami natolik zoufalou a bezprecedentní kampaň, že to vyvolává dojem vážných obav z porážky. Hlavní náplní předvolební kampaně Fideszu je tentokrát strašení Ukrajinou, ze které se v očích maďarských voličů podařilo udělat většího nepřítele než z Ruska. Vláda líčí Ukrajinu jako bezprostřední hrozbu, která chce s pomocí Evropské unie zatáhnout Maďarsko do války, anebo rovnou vpadnout na maďarské území a ublížit Orbánovi a jeho rodině.

Vládní strana zároveň Ukrajinu opakovaně obviňuje z pokusů o sabotáž – od ropovodu poškozeného ve skutečnosti ruským bombardováním až po plynovod v sousedním Srbsku, který se údajně pokoušeli Ukrajinci vyhodit do vzduchu. Srbské tajné služby sice jakoukoli ukrajinskou účast rychle popřely, Orbánovi to však umožnilo nasadit armádu k ochraně klíčové infrastruktury a dále vyhrocovat již tak napjatou předvolební atmosféru.

co nahrává Orbánovi?

Přestože dávají nezávislé průzkumy Magyarovi velkou naději na vítězství a stejně vidí situaci třeba i sázkaři, Orbán má v ruce stále několik silných karet, díky kterým by se mohl udržet u moci. Nemusí přitom ani získat největší počet hlasů: již zmíněný volební systém je nastaven tak, že Fidesz získá větší počet parlamentních křesel než opozice i v případě, že za ní skončí s odstupem tří až šesti procentních bodů.

Svoji roli může sehrát rovněž extremistické Hnutí naše vlast, které má z menších subjektů jako jediné naději na překročení pětiprocentní hranice. Je možné, že pokud náskok opozice nebude dostatečně masivní, Fidesz by mohl obhájit parlamentní většinu právě s podporou krajní pravice.

Průzkumy kromě toho setrvale ukazují, že v Maďarsku zůstává velké množství nerozhodnutých voličů, které může na poslední chvíli přesvědčit vypjatá kampaň, a nejsou v nich měřeny hlasy Maďarů žijících v zahraničí. Očekává se přitom, že právě Maďaři v sousedních zemích budou v drtivé většině hlasovat pro Orbána, protože tamní maďarské menšinové strany typu slovenské Aliance jsou často přímo navázané na Fidesz a úzce s ním spolupracují.

co se stane, když vyhraje opozice?

V prvé řadě záleží na tom, jak velký by byl její náskok. Orbán disponuje od roku 2010 ústavní většinou, která mu umožnila proměnit Maďarsko zcela ke svému obrazu a zkoncentrovat moc. Pokud Magyar rovněž dosáhne na ústavní většinu, dostane příležitost udělat skutečně významné změny a začít Orbánův systém na různých úrovních rozkládat.

K dosažení ústavní většiny by ovšem Tisza potřebovala opravdu drtivou výhru: podle odhadů by muselo jít o zhruba šestnáctiprocentní náskok, který předpovídají jen ty nejpříznivější průzkumy. Naopak prostá většina v parlamentu by opozici dala mnohem menší manévrovací prostor, který by dále omezoval prezident Tamás Sulyok dosazený Fideszem.

Maďarský prezident má podobně jako v Česku pravomoc vetovat zákony nebo je posílat k posouzení Ústavním soudem, ne náhodou rovněž zcela obsazeným osobami loajálními Orbánovi. Vláda na konci prosince schválila zákon, který zkomplikoval možnost odvolání prezidenta a umožnil zablokování tohoto kroku Ústavním soudem. Sulyokův mandát má přitom vypršet teprve v roce 2029, což by mu poskytlo příležitost znepříjemňovat život Magyarově vládě takřka až do příštích parlamentních voleb.

Vláda opozice by také musela čelit mimořádně komplikované finanční situaci, do které zemi dostal Viktor Orbán masivním rozdáváním předvolebních dárků – například třináctých a čtrnáctých důchodů nebo celoživotního osvobození od daní pro matky s dětmi. Bez ústavní většiny by měla dnešní opozice opět mimořádně omezený manévrovací prostor pro nápravu, protože rozpočtová rada plná lidí dosazených Fideszem může takřka neomezeně blokovat návrhy rozpočtu.

Maygar by se jako premiér bez ústavní většiny zkrátka potýkal s ještě komplikovanější verzí toho, co dnes na každodenní bázi zažívá polský předseda vlády Donald Tusk v kohabitaci s prezidentem za stranu Právo a spravedlnost. Na rozdíl od Polska totiž v Maďarsku neexistuje elementární shoda mezi opozicí a vládou ani na tak zásadních věcech, jako je zahraničněpolitické směřování země: zatímco Tisza je umírněně proevropská a kritická vůči Rusku, Fidesz s Putinem nepokrytě koordinuje maďarskou politiku.

jak se na volby v Maďarsku dívají v zahraničí?

Se směsicí nadějí a obav. Většina západoevropských zemí doufá v konec Orbánovy vlády, která zásadně komplikovala přijímání společných rozhodnutí zejména v otázce protiruských sankcí a pomoci Ukrajině. Maďarsko mimo jiné momentálně blokuje společnou evropskou půjčku Ukrajině, bez které napadené zemi hrozí bankrot.

Z tohoto důvodu v Orbánovu prohru doufá také Ukrajina, která si je ovšem vědoma toho, že Magyar je stále maďarský nacionalista a například k otázce ukrajinského vstupu do Evropské unie se staví velmi obezřetně, když o ní požaduje referendum. Naopak Rusko dělá všechno pro to, aby Orbán zůstal na svém místě, včetně nasazení masivní desinformační kampaně na sociálních sítích.

V pokračování vlády Fideszu bezpochyby doufá rovněž sousední Slovensko, jehož vláda s Maďarskem často koordinuje proruské aktivity na úrovni EU a na domácí půdě se snaží okopírovat jeho autoritářské metody. Podobně je na tom i český premiér Babiš, jehož strana zasedá s Fideszem ve stejné proruské frakci v Evropském parlamentu a mezi jehož nejvýznamnější poradce patří maďarská manažerka Tünde Bartha s významnými vazbami na Orbána.

Neobvykle velký zájem na Orbánově vítězství má i Donald Trump, který na návštěvu Maďarska těsně před volbami vyslal svého viceprezidenta J.D. Vance. Vance v Budapešti už jako obvykle napadl Evropskou unii, kterou obvinil „z jednoho z nejhorších příkladů vměšování do voleb jiného státu“ – navzdory tomu, že to je právě Trumpova administrativa, která se snaží do poslední chvíle ovlivnit volby v Maďarsku.

Je ale možné, že Trumpova intenzivní podpora Orbánovi může být jakýmsi „polibkem smrti“, jak upozorňuje třeba historik a publicista David Broder. Trumpova zahraniční politika od celních válek až po skutečnou válku s Íránem totiž dále zhoršuje už tak tragickou situaci maďarské ekonomiky a vyvolává obavy z návratu vysoké inflace.

jaký vliv může mít výsledek voleb na Česko?

Pokud se Orbánovi podaří znovu zvítězit, bude to znamenat další posílení neformální skupiny přezdívané občas „Visegrádská trojka“, kterou vede právě maďarský premiér a do velké míry ovlivňuje chování slovenského a českého předsedy vlády na evropské úrovni.

Vítězství Fideszu takřka garantuje pokračování proruské politiky Babišovy vlády dovnitř i navenek a postupnou orbánizaci české politiky, která se už dnes projevuje snahou zničit veřejnoprávní média nebo třeba návrhem zákona o „zahraničních agentech“ nepokrytě inspirovaným právě maďarským a ruským vzorem.

Vítězství Magyara by naopak mohlo být pro českou vládní koalici demotivační a opozici by ukázalo funkční model, jak uspět v příštích volbách. Babiš by ztratil nejen klíčového spojence, ale hlavně mentora a vzor zahraniční politiky, který i kvůli jeho byznysovým zájmům v Maďarsku dále přispíval k příklonu směrem k Rusku.

Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.