britský korespondent BBC v Česku Rob Cameron na svém Substacku přesně popisuje, o co v neděli skutečně jde. Maďarsko sice bude volit svobodně, ale sotva férově. Orbán strávil šestnáct let přestavbou politického systému tak, aby jakýkoli vyzyvatel musel nejprve vyhrát obrovskou většinou hlasů, než bude schopen sáhnout na funkci předsedy vlády. Orbán a jeho strana si zavedli „superpoměrný“ volební systém, který zdeformoval přepočet hlasů voličů na křesla v parlamentu. Ani vítězství Pétera Magyara nemusí automaticky znamenat konec orbánismu, ale jen jeho pomalejší dojezd.
Ale dejme tomu, že Magyar vyhraje a pomyslná povodeň z Dunaje se rozlije a začne namáčet polobotky některých činovníků za hranicemi Maďarska. Místo sebevědomých jedinců, kteří se vydávají za tváře jakési nové politické vlny, bychom viděli spíše značně navlhlé a zmatené slepice. Popřípadě dva kůly v plotě, které začnou zahnívat.
Robert Fico byl dosud zvyklý řádit v pohodlném stínu Budapešti. Orbánovo Maďarsko mu sloužilo jako ideologické alibi a důkaz, že Brusel lze ignorovat a přesto přežít. Jak říká Martin Poliačik, bývalý slovenský poslanec a konzultant blízký opozičnímu Progresivnímu Slovensku: „Největší hrozbou pro Fica je proevropské Maďarsko. Slováci by pak viděli, že to možné je, že ani Fico tu nebude navždy.“
Fico zatím ovšem pohrozil, že bude dál blokovat úvěr EU ve výši devadesáti miliard eur pro Ukrajinu, pokud by to už nemohl dělat Orbán. Bez maďarského kumpána ale zůstane slovenský premiér sám a stane se exotem, který na sebe bude přitahovat nepříjemnou pozornost. Jestli má Fico na to stát se novým Orbánem, o tom můžeme mít pochybnosti.
Andrej Babiš má proti sobě také mnoho faktorů. Nemá k dispozici jednokomorový parlament, kde by si mohl dělat změny ústavy, jako to v minulosti dělal Orbán, a nepotřeboval na to ani padesátiprocentní většinu. Nemá na své straně ani prezidenta, právě naopak. Jeho vládu drží jen dvě strany s neslavným volebním výsledkem, SPD a Motoristy. Všem dohromady nejde o žádné zájmy Česka, ale jen o osobní přežití a prospěch. To jsou sice někdy docela silné vazby, na druhou stranu zase zaručují, že kdyby loď šla nějak ke dnu, začnou krysy vyskakovat z paluby jako první.
Pak tu ještě máme přízrak zombie neživého/nemrtvého seskupení V4, které Babiš toužil resuscitovat.
„Tato skupina před deseti lety sehrála klíčovou roli v odporu proti pokusům Evropské komise rovnoměrně rozdělit žadatele o azyl po celé EU. Visegrádská skupina je však od ruské invaze v plném rozsahu na umělé podpoře. Petr Fiala dal jasně najevo, že s tak výraznými rozdíly v názorech na Ukrajinu nemůže fungovat (Poláci už stejně byli na půl cesty ven). Technicky vzato stále existuje. Orbánova porážka by však jistě znamenala její konec,“ píše Cameron.
Otázkou tak je, jestli Babiš a Fico po Orbánově případném pádu zkrotnou, nebo jestli si to mohou vůbec dovolit. Obě politická uskupení jsou svázána vazbami, které nejdou jednoduše přestřihnout. Kdo je z nějakého důvodu proruský teď, bude zřejmě muset být proruský i nadále.
Zdá se pravděpodobnější, že oba pozůstalí nezjihnou, ale zvolí eskalaci. Superpopulismus ve střední Evropě nefunguje jako racionální kalkulace, je to jako návyk posilovaný závislostí. Lidé si zvykli a fantasmagorické sliby a nebudou chtít se jich snadno vzdát. Když zmizí jeden vzor slibotechny, nezmizí s ním potřeba vzoru jako takového. Naopak může u někoho vzrůst pocit ohrožení a tlak na zkratkovitá řešení.
Maďarské volby nejsou jen maďarskou záležitostí. Je to test, jestli má model středoevropské autokracie a podbízivosti méně bystrým vrstvám populace budoucnost.
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.