právě tento vnitřní strach vysvětluje, proč si maďarský premiér udělal z NATO a unijních sankcí soukromý bankomat. Aktuální cenovka za jeho „přátelství“? Jedna celá šest miliardy eur. Přesně tolik Budapešť požaduje výměnou za to, že přestane blokovat obranné úvěry a čtrnáctý balík sankcí proti Rusku. Už se ani nesnaží předstírat, že mu jde o národní zájmy. Tohle je čistý obchod o peníze, které Orbán zoufale potřebuje na uplacení voličů a stabilizaci hroutící se ekonomiky.

veto jako vývozní artikl

Zablokování sankcí, které mají Rusku znemožnit financování agrese, je pro Budapešť jen položka v účetnictví. Orbán sankce používá jako páku na peníze, které mu Brusel zmrazil kvůli osekávání právního státu. Je to diagnóza režimu, který rezignoval na hodnoty a přešel na model „něco za něco“. Chcete trestat Putina? Tak nám nejdřív pusťte miliardy na náš volební provoz.

Tento přístup už ale v kuloárech budí víc než jen únavu. Maďarsko je dnes vnímáno jako trojský kůň, který aktivně podkopává obranyschopnost kontinentu. Přenášet vnitřní spory o dotace do otázek kolektivní bezpečnosti je hazard, který už dávno přerostl hranice vkusu i politické kultury.

sabotáž v barvách Aliance a energetická páka

Ještě nebezpečnější hru ale Orbán rozehrává na poli NATO. Budapešť je dnes jediným hlavním městem v Alianci, které se aktivně snaží zamezit diskuzi o budoucích bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu. A dělá to v momentě, kdy Moskva nejeví sebemenší známky únavy.

Nejnovějším tahem v této partii je vytvoření společné maďarsko-slovenské komise pro ropovod Družba. Orbán se na tom dohodl s Robertem Ficem a ve videu na svém Facebooku adresoval vzkaz přímo Volodymyru Zelenskému: chce okamžitý přístup pro své inspektory a obnovení provozu. Je to klasická škola: vytvořit tlak na Kyjev skrze strategickou infrastrukturu a vinit Ukrajinu z problémů, které způsobil jeho spojenec v Kremlu.

naivita Bruselu a konec ústupků

Fascinující je v tomto kontextu postoj unijních špiček. Jak upozorňuje Politico, Brusel se i v této vyhrocené situaci stále pokouší o taktiku „přesvědčování místo nátlaku“. Doufají, že Orbána ke změně postoje dovedou diplomatické domluvy. Jenže autokrat zahnaný do kouta vnímá snahu o dialog jen jako slabost, kterou lze okamžitě zpeněžit ve prospěch své kampaně.

Pokud si jeden člen Aliance udělá z bezpečnosti sousedů nebo kontroly surovin předmět výměnného obchodu, celá struktura solidarity ztrácí svou sílu. Tato tvrdá linie tak už není jen drobnou neshodou, ale systémovou hrozbou. Viktor Orbán drží jako rukojmí bezpečnost celého kontinentu, jen aby odvrátil vlastní politický pád. Evropa si musí přiznat, že s člověkem, který posílá armádu do ulic a veto používá jako bankovní kartu, už není o čem diskutovat.

Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.